Spokojnú Veľkú Noc Všetkým čitateľom ….

Netradične o Veľkej noci

Čo je Veľká Noc?

V kresťanskom svete, Veľká noc (a dni tesne predchádzajúce) sú sviatkom smrti a zmŕtvychvstania Ježiša v roku (približne) 30 AD.

 Inak povedané-Veľkonočná nedeľa je prvá nedeľa po prvom splne po jarnej rovnodennosti.

Výpočet Veľkej noci je komplikovaný, pretože je viazaný na Hebrejský kalendár (konkrétne na jeho nepresnú verziu).

Ježiš bol ukrižovaný hneď pred židovskou Paschou (angl. Passover), ktorá oslavuje Exodus z Egypta pod vedením Mojžiša. Oslavy Paschy sa začínali na štrnásty alebo pätnásty deň (jarného) mesiaca Nisan. Židovské mesiace sa začínajú novom, preto štrnásty alebo pätnásty deň mesiaca musel byť hneď po splne.

Preto sa rozhodlo, že Veľkonočná nedeľa bude prvou nedeľou po prvom splne po jarnej rovnodennosti. Alebo presnejšie: Veľkonočná nedeľa je prvou nedeľou po “oficiálnom” splne na alebo po “oficiálnej” jarnej rovnodennosti.

Oficiálna jarná rovnodennosť je vždy 21. marca.

Oficiálny spln sa môže líšiť od skutočného splnu o jeden alebo dva dni.

Deklarace práv a svobod muže

      Včera jsem si přečetl článek o mužské emancipaci od lektora mužských kurzů, který je zase podán tak, že za všechno špatné může mužská energie nebo muži. Chyba prý byla, že expanzivní energie byla moc expanzivní.

       Ale to je omyl: Úkolem expanzivní energie JE být expanzivní. Když se pokusí být jiná, pošlape samu sebe.
Úkolem ženské-impanzivní energie je být impanzivní tak, že jí expanzivita druhé strany neubližuje, ale pomáhá. 
Všimněte si, že Vám slovo impanzivní nic neříká. Ono se také vůbec nepoužívá. I to ukazuje, jak moc nechápeme sílu mocné ženské slabosti.
Impandovat vlastně znamená zhustit se dovnitř, častěji se v literatuře používá slovo imploze, ale to rozhodně není nic jemného, tedy to nepatří ke zdravé ženské energii.
I díky pomoci expanzivní energie zvenčí pak může být ženská energie hustší a jen díky tomu pak ženy svou „gravitací“ přitahují muže. Je jen náhoda, že slovo gravidita zní skoro stejně? Proto nemůže být gravidní rozpínající se muž, ale jen impandující žena. Možná proto i tolik žen nemůže mít dítě, protože když je v mužské expandující energii, nemůže ztěžknout.

       Jakmile žena místo boje s mužskou expanzivitou a dominancí najde ve svém srdci, jak krásné je impandovat a být pohlcena mužem, zmizí všechny problémy a boje. Protože když máte rolls-royce skutečné ženskosti, už Vás nezajímá trabant rovnoprávnosti.

       Je největší omyl ženské emancipace, že si našla špatného protivníka. Problém není v mužích nebo v mužské energii. Problém je v tom, že mužská i ženská energie jsou nemocné. Takže mužská energie místo aby chránila, ubližuje. A ženská energie místo aby boj klidnila, tak ho zvětšuje. A ženy místo aby se učily, jak přimět svou jemností muže k tomu, aby je chránili, tak s nimi bojují.

Budovanie zdravých hraníc

Stanovení a udržování hranic vyžaduje velkou touhu, to je jejich hnací síla. Obvykle víme, co je v životě správné, ale někdy k tomu nemáme motivaci, pokud k tomu nemáme nějaký dobrý důvod. Jde o uzdravení. Někdy nám do cesty přicházejí překážky ze strany druhých nebo uvnitř nás samých. Tady je pár příkladů.

Hněv. Lidé, kteří se na druhé zlobí kvůli stanovením hranic, mají problém ve svém charakteru. Myslí si, že svět je tu jen pro ně a pro jejich pohodlí. Když slyší ne, reagují jako dvouleté dítě, kterému se něco odepře, jako ten druhý „je zlý“, a rozčílí se. Má pocit, že má právo požadovat od druhých různé věci. Chce ovládat druhé lidi, a v důsledku toho nemá vládu sám nad sebou.

Když tedy nad někým ztrácí vytouženou kontrolu, je to pro něj citelná ztráta, a tak se zlobí. Jestli hněviví lidé budou chtít, můžou se naučit, co je nenaučila rodina, z nichž pocházejí, a to je respektovat druhé lidi. Hněv je pocit v nitru druhého člověka. Nemůže se dostat na vás, pokud to sami nedovolíte. Je důležité umět si zachovat odstup od hněvu druhého člověka. Nechť hněv zůstane v tom druhém.

Nedovolte, aby pro vás hněv byl pobídkou k neuváženému jednání. Lidé bez hranic na hněv druhých reagují automaticky. „Zachraňují, hledají uznání nebo se sami zlobí. V nečinnosti je velká síla. Nedovolte, aby vás člověk, který se neumí ovládnout, pohnul ke změně směru. Jednoduše ho nechte, ať se zlobí, a sami uvažte, co potřebujete dělat. Zachovejte si láskyplný postoj a mluvte pravdu. „Nedovolím, abys na mě křičel. Půjdu do jiného pokoje, dokud se nerozhodneš mluvit o tom se mnou bez křičení.” Když budete zachovávat hranice, ti, kdo se na vás zlobí, se budou muset naučit sebeovládání místo ovládání druhých. Když nad vámi nebudou moci mít vládu, najdou si jiný způsob jednání.

Pocit viny. Rozeznejte poselství viny, je to maskovaný hněv. Tyto pocity nemají za cíl náš růst a naše dobro, jejím cílem je manipulace a nadvláda. Ti, kdo vysílají pocity viny, neumějí otevřeně připustit svůj hněv vůči vám za to, co děláte. Spíše se zaměřují na vás a na vaše chování než na to, co cítí. Kdyby se zaměřili na své pocity, dostali by se příliš blízko odpovědnosti. Poselství viny ukrývá smutek a bolest – místo, aby lidé tyto pocity vyjádřili a přihlásili se k nim, snaží se směřovat pozornost na vás a na to, co děláte. Počítejte s tím, že poselství viny jsou někdy výrazem smutku, bolesti či potřeby daného člověka. Pokud na vás poselství viny působí, uvědomte si, že je to váš problém – pokud nepřestáváte obviňovat druhé lidi, že vás nutí cítit vinu, stále nad vámi mají moc a v podstatě říkáte, že vám bude dobře jen tehdy, když s tím přestanou. Nic nevysvětlujte a neospravedlňujte se. Vysvětlujte jejich poselství jako výpověď o jejich pocitech – „Vypadá to, jako by ses zlobil, že jsem se rozhodl…“Jak se zdá, jsi smutný, že jsem se rozhodl…“Chápu, jak moc jsi nešťastný, že jsem se rozhodl takhle. Je mi líto, že se takhle cítíš…“Uvědomuji si, jak tě to zklamalo.“Asi je pro tebe těžké, když mám na práci jiné věci…“ Mějte pochopení pro nouzi, kterou lidé cítí, ale musí vám být jasné, že je to jejich nouze.

O zázraku života …

Venované Mojim Dcéram…

Toto je nádherné video, ktoré mi pripomenulo moju mladšiu dcéru a dokonca sa aj to bábatko na ňu podobá a tak isto pri kupkaní mi držala pršteky a pozerala tými modrými očkami na mňa a tá krehkosť života  ma dojímala …

Videla som v nej všetky moje dlhoročné modlitby a vieru, že ešte budem raz dieťatko mať a bude mi dopriate zažiť tieto nezabudnuteľné okamihy lásky a pokoja, kedy sa vás to, čo je skutočné a dôležité v živote dotýka a vy ste odhodlaný bojovať o to právo tu byť a umožniť tomuto človiečiku, čo najlepšie podmienky pre život …  

Deti sú dar a robia nás lepšími, učia nás a kvôli nim objavíme v sebe to, čo by sme inak nikdy netušili, že sme schopní a život veľa krát dá zmysel a nový smer …

Moje dcéry sú mojou láskou a požehnaním, inšpiráciou a hybnou silou v živote.

Im patrí v tieto náročné dni, čo teraz prežívam, moje obrovské Ďakujem a som nesmierne šťastná, že ma nimi Pán Boh požehnal a dúfam, že budú na mňa tak isto hrdé ako ja som už teraz na nich.

S láskou maminka

 

Hranice v nás, ktoré si Nedokážeme stanoviť …

Hranice a neovladatelná část svého Já

„O tomhle vztahu jsem vám ještě neřekla. Mám s tou ženou obrovský problém s hranicemi. Přejídá se. Nedá se na ni spolehnout – pořád mě nechává ve štychu. A utrácí moje peníze a nevrací mi je. Jsem to já.“ V této části se podíváme na svou odpovědnost za ovládání svého těla, zaměříme se na vlastní hraniční konflikty.

Podíváme se na sebe, budeme žádat druhé o zpětnou vazbu, naslouchat lidem, kterým důvěřujeme a budeme postupovat od přílišné odpovědnosti k její správné míře.

Neovládaná část svého Já

Přejídání je tolik nepříjemné proto, že přebytečné kilogramy vidí i druzí. Člověk s nadváhou nemá rád sám sebe a stydí se za ni a ten stud ho odvádí od vztahů a zpět k jídlu. Jídlo jim slouží jako falešná hranice vyhýbání se důvěrnému vztahu a pocitu blízkosti. Útěcha, kterou jim jídlo poskytuje, je pro ně méně děsivá než naděje na skutečný vztah, kde by byly hranice nezbytné.

Peníze můžeme mít pevně v rukou. Když máme potíže s tím, abychom řekli “ne” většímu utrácení než jaké si můžeme dovolit, riskujeme, že budeme „v rukách někoho jiného“.

Lidé, jejichž čas se vymyká kontrole, působí druhým nepříjemnosti, ať chtějí nebo ne. Může to být z pocitu všemohoucnosti – mají nerealistická očekávání, co můžou stihnout; z přílišné odpovědnosti za pocity druhých – když odejdou z večírku, hostitel bude opuštěný; žijí natolik v přítomnosti, že opomíjejí uvažovat o tom, kde zaparkují atd.; racionalizace – ve svých úvahách si minimalizují nesnáze a nepříjemnosti, které druzí musí kvůli jejich zpoždění snášet, říkají si:“Jsou to mojí přátelé, pochopí mě.“

Tento člověk přináší nepříjemnosti druhým i sobě. Když mu končí den, neprožívá dobrý pocit z dobře udělané práce.

V životě máme cíle. Někteří lidé dobře začínají, ale nevydrží do konce. Tvůrčí nápady nepřinášejí očekávaný výsledek. Úspěch se objeví na obzoru, ale pak zmizí. Může to mít několik důvodů – tito lidé se nechtějí podřídit disciplíně, znamená to pro ně ponížení; úspěch jim přinese kritiku a závist od ostatních; nechtějí provádět nudné rutinní úkoly; nedokážou se soustředěně věnovat úkolu až do jeho ukončení; nedokážou odložit uspokojení, chtějí moučník ještě před hlavním jídlem; nedokážou druhým říct “ne”; potřebují k tomu podporu od ostatních; je důležité si vyvinout vnitřní “ne” a vnitřní “ano”, pro věci, které chceme mít v životě.

Krásne sny …

Hranice a deti …

Dítě by mělo být schopné citově přilnout k druhým bez ztráty vědomí sebe sama a svobody mít jiný názor, schopné říkat druhým přiměřené “ne” beze strachu, že ztratí lásku a schopné přijímat přiměřené “ne” od druhých a nestáhnout se citově.

Každý rodič chce svým dětem pomáhat růst, chce, aby dítě dorostlo zralé osobnosti, která se o sebe umí postarat. Proto je důležité dítě naučit smyslu pro odpovědnost, vědomí za co jsou a za co nejsou odpovědní, jak říkat “ne” a jak “ne” přijímat.

Všichni jsme se setkali s lidmi středního věku s hranicemi osmnácti měsíčního dítěte. Když jim druzí stanoví meze, dostávají záchvaty zuřivosti nebo trucují, případně se jednoduše vzdají a vyhoví, jen aby byl klid. Strach z hranic či odpor k nim si osvojili už dávno.

A vychovávat dospělé je velice pracné. Pokud děti v ranném dětství naučíme odpovědnosti, stanovení mezí a oddalování uspokojení jejich potřeb a přání, budou pozdější léta o to hladší.

Tvorba hranic u dětí spočívá v osvojování si odpovědnosti. Když je učíme o přednostech a mezích odpovědnosti, učíme je samostatnosti, připravujeme je na převzetí úkolů dospělosti. Důležitá je proaktivita. Získat pozornost dítěte a věnovat se mu, aby mohlo být vedeno k určitému úkolu.

Naopak, když dítě něco odmítá, je to v pořádku, ale pak musí zakusit důsledky jejich jednání, aby se poučili o odpovědnosti. Zralosti se totiž naučíme tak, že dostaneme informace, a když je špatně uplatníme, uděláme chyby, ze kterých se můžeme poučit a příště to uděláme lépe. Proto potřebujeme praxi.

Pravidla jsou vnější hranice, určená k tvorbě vnitřních hranic u našich dětí. Poskytují bezpečnou strukturu, dokud dítě nebude mít dostatečně pevný charakter, aby je již nepotřebovalo. Dobrá pravidla vždy směřují dítě ke vnitřní struktuře a větší odpovědnosti.

Trest se vždy ohlíží zpět. Zaměřuje se na odplatu za provinění spáchaná v minulosti. Pravidla se dívají vpřed. Poučení, které si z nich odneseme, nám pomáhají neopakovat tytéž chyby. Pravidla dávají dětem svobodu dělat chyby, aniž bychom se museli bát odsouzení a ztráty vztahu. Jediným nebezpečím jsou důsledky, a nikoli izolace a odsouzení. Matka řekne:„Ještě jednou mi drze odpovíš a přestanu tě mít ráda.“ Dítě se okamžitě dostává do bezvýchodné situace.

Může se buď vzbouřit a přijít tak o svůj nejdůležitější vztah v životě, nebo se podvolit a začít navenek poslouchat, čímž ztratí veškerou možnost procvičovat konfrontační dovednosti. Ale „Nikdy tě nepřestanu milovat. To je pevný bod v mém srdci. Ale jestli zase budeš drzý, tři dny nebudeš moci poslouchat CD.“

Krásne sny …

Hranice v rodine …

Někteří dospělí žijí daleko od rodičů, ale když přijdou na návštěvu domů, dělají nebo mají neodbytný pocit, že by měli dělat to, co po nich rodiče chtějí. Navenek mohou dělat svá vlastní rozhodnutí – odstěhovat se, platit své účty, ale uvnitř nemají emocionální svolení být samostatným člověkem, svobodně rozhodovat o svém životě a necítit vinu, když udělají něco jiného, než co rodiče chtějí.

Tito lidé nejsou vlastníky sebe sama a stále ještě podléhají tlaku. Lidé, kteří jako vlastníci spravují svůj život, necítí vinu při rozhodování, kam budou směřovat. Berou ostatní lidi v úvahu, ale rozhodují se z lásky, a nikoli na základě pocitů viny, s cílem podpořit dobro, a nikoli se vyhnout tomu, že budou před druhými špatně vypadat.

Znaky nedostatečných hranic ve vztahu s rodinou, kde jsme vyrůstali. Nedospělý jedinec. Jeden z manželů nemá dobré emocionální hranice s rodinou, a když je pak s ní v kontaktu, stává se deprimovaným, hádavým, sebekritickým, perfekcionistickým, nazlobeným, bojovným nebo uzavřeným.

Jeho původní rodina má moc řetězovitě ovlivňovat jeho novou rodinu. Druhé housle. “Když je můj muž s matkou, zaměřuje se na každé její přání. Když ho kritizuje, snaží se ještě víc. A mě prakticky ignoruje. Unavuje mě být druhou ženou v jeho životě.” To je běžný znak nedostatečných hranic s původní rodinou, jeden z manželů má pocit, že dostává, co zbude.

Má pocit, jako by věrnost jeho partnera patřila jeho rodičům. Tento partner ještě nedokončil proces „odejít a pak teprve přimknout“, má problém s hranicemi. Aby manželství mohlo fungovat, musí partner nejprve uvolnit svá pouta se svou původní rodinou a ukovat nová s novou rodinou, kterou manželstvím vytvoří. Mnohá manželství selhávají, protože kvůli tomuto problému jeden partner a děti dostávají “zbytky”.

Mohu prosím dostat své kapesné? Jsou to lidé, kteří se dosud nestali finančně dospělými, je nutné si s rodiči stanovit i tyto hranice. Mami, kde mám ponožky? U syndromu věčného dítěte může být člověk finančně nezávislý, ale dovoluje své původní rodině, aby v jeho životě dál vykonávala určité řídící funkce. Rodiče tomuto dospělému brání emocionálně odejít z domova.

Tři jsou příliš. Osoba A se zlobí na osobu B. Osoba A o tom osobě B neřekne. Osoba A přivolá osobu C a stěžuje si na osobu B. Osoba C se těší důvěře osoby A a naslouchá, kdykoli si chce A zahrát na trojúhelník. Tvorba trojúhelníku znamená neřešení konfliktu a třetí člověk je používán pro útěchu a potvrzení těmi, kteří se bojí utkat se spolu navzájem. Mezi lidmi se staví pomluvy. Tento postup se partner naučil ve své původní rodině. Tyto krajně ničivé vzorce udržují lidi v dysfunkčním chování.

Kdo je tady dítě? Někteří lidé se narodili, aby se starali o své rodiče. K této službě se nepřihlásili, ale zdědili ji. Tyto lidi označujeme jako spoluzávislé. Brzy v životě se naučili, že jsou odpovědni za své rodiče, kteří setrvali ve svých dětinských vzorcích nezodpovědnosti. Když se stali dospělými, bylo pro ně těžké vytyčit mezi sebou a svými nezodpovědnými rodiči hranice. Pokaždé, když se snažili vést samostatný život, cítili se sobecky. Obvykle se tu však vynořují dva problémy.

Na dobrú noc ..

Hranice v priateľstve …

Přátelství je jiný než milostný vztah, který je založen spíše na vzájemné náklonnosti než na společné funkci. Je to vztah lidí, kteří chtějí být spolu jen kvůli sobě samým.

Problémy v přátelství.

Povolný člověk x Povolný člověk. Výsledkem vztahu „příliš laskavých“ lidí je, že ani jeden z nich nedělá, co doopravdy chce. Oba se bojí říci druhému pravdu, že ji neříká ani jeden z nich. Symptomy – oba dva jsou nespokojení, mají pocit, že dovolili něco, co dovolit neměli.

Kořeny – tito lidé pocházejí z rodin, kde se naučili vyhýbat slovu “ne”, aby druzí byli spokojeni. Protože kořeny těchto lidí jsou podobné, je pro ně těžké si navzájem pomoci. Konflikt – oba zdvořile popírají své hranice. Oba si potřebují přiznat, že se svou laskavostí navzájem ovládají. Co potřebují – mít podpůrné vztahy, jejich strach, že druhého člověka zraní, jim ztěžuje stanovení hranic.

Začít v maličkostech a upřímně říkat, co se jim líbí a co ne. Je možné, že si budou muset připustit, že jejich zájmy nejsou tak shodné, možná se budou potřebovat víc oddělit, což způsobí odloučení nebo to pomůže jejich přátelství.

Povolný člověk x Agresivní ovládač. Povolný člověk se cítí být zastrašovaný a méněcenný a agresivní ovladač má pocit, že ho povolný člověk jen popichuje. Agresivní ovladač trvá na využívání určitého části času, nadání či pokladů povolného – „potřeboval jsem to“. Většinou je povolný v tomto vztahu nešťastný.

Symptomy – povolný má zlost, agresivní se cítí dobře kromě popichování. Kořeny – povolný vyrostl v rodině, která ho učila vyhýbat se konfliktům, agresivního nikdo nenaučil odkládat uspokojení svých přání a nést za sebe odpovědnost. Konflikt – neschopnost povolného stanovit jasné meze a neschopnost agresivního respektovat hranice.

Povolný svou moc nabízí agresivnímu na stříbrném podnosu. Povolný ovládá agresivního tím, jak mu vyhovuje a doufá, že ho uspokojí a přiměje ke změně chování. Agresivní se musí naučit respektovat povolného “ne” a přijat odpovědnost za to, co chce, a žádat to po někom jiném a dokonce vidět, že mu to může přinést užitek. Povolný se může naučit říct: „Až mě příště budeš zastrašovat, odejdu“. Agresivní potřebuje vědět, že povolného jeho nadvláda zraňuje a poškozuje přátelství.

Pekné sníčky …

Zákony ktoré platia u Hraníc v živote a ich Mýty

Zákony hranic. Zákon setby a žně – co člověk zaseje, to sklidí, jak se věci ve skutečnosti mají. Tento zákon může být porušován, a často ho porušují lidé, kteří nemají žádné hranice. Tak jako můžeme zachycením padající sklenice zasáhnout do zákona gravitace, mohou lidé zasahovat do zákona příčiny a účinku tím, že vstoupí do dění a vysvobodí nezodpovědné lidi. Když je člověk uchráněn před důsledky nezodpovědného chování, umožňuje mu to dál jednat nezodpovědně.

Zákon nebyl narušen, jen důsledky místo jejich původce trpí někdo jiný. Spoluzávislí lidé, kteří nemají žádné hranice, spolupodepisují směnku za nezodpovědného člověka. Stanovení hranic pomáhá spoluzávislým lidem v tom, aby přestali zasahovat do tohoto zákonu v životě jejich milých. Napomínání nezodpovědného člověka nebolí, bolet ho mohou pouze důsledky.

Zákon odpovědnosti – milovat druhé, a nikoli být jeden druhým. Nemohu za vás myslet, nemohu se za vás vyrovnat se zklamáním. Důležité je stanovení hranic před bolestivým a nezodpovědným chování druhých.

Zákon moci – někdy se nepoznáváme v tom, co děláme, jednáme tak, že nás to ničí. Někdy to nemáme moc překonat, ale máme moc se podívat na své slabosti. Máme moc říkat ostatním, aby nám ukazovali, co spadá do našich hranic.

Máme moc se podívat na to, co v sobě najdeme. Máme moc žádat ostatní, aby nám pomohli s našimi zraněními a nenaplněnými potřebami z dětství. Máme moc vyhledat ty, komu jste ublížili a omluvit se. Nemůžete měnit druhé, můžete je jen ovlivňovat – tím, že se změníte sami, aby na nás jejich ničivé vzorce již nepůsobily.

Zákon úcty – je třeba, abychom respektovali hranice druhých. Potřebujeme milovat hranice druhých, abychom mohli vyžadovat úctu k těm svým. Rozhodují se naši blízcí svobodně? Když přijímáme svobodu druhých, jejich hranice nás nerozzlobí, nevyvolají v nás pocity viny a ani se kvůli nim nestáhneme. Když přijímáme svobodu druhých, prožíváme lépe i tu svou vlastní.

Zákon motivace – ve stanovení hranic nám může bránit strach ze ztráty lásky nebo z opuštěnosti, strach z hněvu druhých, strach ze ztráty vnitřního dobrého “Já”, pocity viny nebo přílišná identifikace se ztrátou či prohrou jiného. Lidé, kteří říkají “ano” a pak kvůli tomu mají vztek, se bojí, že ztratí něčí lásku. To je hlavní motiv mučedníků. Dávají, aby dostali lásku, a když ji nedostanou, cítí se opuštěni. Sobečtí lidé se často zlobí, když jim někdo řekne “ne”. Někdy je dobré říct: “Mám tě rád, ale tohle neudělám.“

Nech sa snívajú anjeličky každému …

Hranice sú všade okolo Nás…

Hranice

Spousta lidí v pomáhajících profesích mají problém určit, co spadá do jejich kompetence, co mohou ovlivnit, a co ovlivnit nemohou, co je odpovědnost druhého člověka a co musí nechat na něm. Proto jsem na své stránky obsáhle zpracovala téma hranic. Nejprve je třeba uvědomit si, kým jsem, co mohu ovlivnit a co nemůžu. Stádium odděleného, na vlastní cíle omezeného já nelze přeskočit.

Poté můžeme své hranice rozšiřovat. Kdo pomáhá zdravě, podobá se zahradníkovi, který nemá potřebu být svým rostlinám potřebný, stará se o ně rád a o sebe také. Součástí naší odpovědnosti či vlastnictví je vědět, co je naším úkolem a co není. Pracovníci, kteří neustále přijímají úkoly, jež jim nepatří, nakonec „vyhoří“.

Ve fyzickém světě jsou hranice dobře vidět, značí je ploty, příkopy, pěstované trávníky, jako by tam bylo napsáno „Tady začíná můj pozemek.“ V duchovním světě jsou hranice právě tak skutečné, ale je těžší je rozeznat. Je důležité definovat naše hranice a vnímat je jako všudypřítomnou realitu, která může rozhojnit naši lásku a chránit náš život.

Tyto hranice určují naši duši a pomáhají ji střežit a zachovávat. Hranice určují, co jsem a co nejsem, co vlastním a za co mám odpovědnost, což mi dává svobodu, protože na svém pozemku si můžu dělat, co se mi líbí. Problémy s hranicemi má ten, pro koho je těžké vytyčit hranice a také ten, kdo nerespektuje hranice druhých – kdo neumí říct “ne” a kdo “ne” nerespektuje.

Rozeznáváme funkční hranice, které se týkají schopnosti člověka dokončit úkol, projekt a práci, souvisí s výkonností, kázní, iniciativou a plánováním, a dále vztahové hranice, které představují schopnost říkat pravdu lidem, s nimiž jsme v určitém vztahu. Problémy vznikají tehdy, když lidé jednají, jako by jejich balvany byly všední náklady, a odmítají pomoc, nebo když se chovají, jako by jejich každodenní náklady byly balvany, které by nést neměli. Výsledkem těchto dvou případů je buď trvalá bolest, nebo nezodpovědnost. Abychom nezůstali v bolesti nebo se nestali nezodpovědnými, je velice důležité určit, co představuji já, kde jsou mé hranice odpovědnosti a kde začínají hranice někoho jiného.

Krásne sny …

Hranice v partnerstve

Člověk s poškozenými hranicemi do milostného vztahu v dospělosti vnáší nezralé, nedostatečně vyvinuté aspekty své povahy. V oblasti slabého závazku a vysokého rizika hledá bezpečí, pouto a pevnost, jež potřebují jeho zranění.

Svému partnerovi se příliš rychle svěří, protože to velice naléhavě potřebuje. A když „to nevyjde“, zničí ho to. Je to, jako kdybychom tříleté dítě poslali do předních bojových linií.

Jedním z nejdůležitějších prvků, které prohlubují důvěrný vztah dvou lidí, jeschopnost přijímat odpovědnost za své pocity. Když se na někoho zlobíme, je naší odpovědností jít za ním a říci mu, že se zlobíme a proč. Pokud si myslíte, že váš hněv je jeho problém a že s ním má něco udělat on, můžete čekat celé léta.

A váš hněv se může proměnit v hořkost a to může zničit vztah. I když někdo má pocit, že ten druhý je tím, kdo ho zraňuje, musí přijmout odpovědnost za svou vlastní bolest a hněv. Touhy jsou další součástí osobnosti, za kterou oba partneři musí nést odpovědnost každý sám. Váš partner stále chodí pozdě a vám to vadí. Tím, co vás zraňuje, je vaše zklamaná touha, a nikoli to, že přichází pozdě. Je to vaše přání, nikoli jeho. Za jeho splnění jste odpovědný vy.

To je pravidlo života. Nedostáváme všechno, co chceme, a všichni musíme cítit smutek nad svým zklamáním, místo abychom za to trestali druhé. Vy chcete trávit čas spolu, on v práci. Nikdo není sobecký, oba dva máte své potřeby, jde jen o to sladit protichůdné přání. Problémy vznikají, když na někoho druhého svalujeme odpovědnost za své potřeby a přání a když ho obviňujeme za své zklamání.

Dospělý člověk dává podle toho, jak se ve svém srdci rozhodl. Manželé často dělají víc, než skutečně chtějí, a mají na toho druhého vztek, že jim v nadměrném dávání nezabrání. „Proč se zlobíte?“ „Protože toho po mě tolik chce. Nemůžu si najít volný čas pro sebe.“ „Co myslíte tím, že nemůžete? Nechtěl jste spíš říci, že si ho prostě nenajdete?“ „Ne, nemůžu. Naštvala by se, kdybych tu práci neudělal.“ „To je ale její problém, to je její hněv.“ „Ano, ale já to budu muset poslouchat.“ Tento muž chce, aby na něho jeho partnerka přestala mít požadavky, místo aby se naučil říkat ne.

Pekné sníčky …

Kurt Tepperwein – Zákon příčiny a důsledku a Zákon hojnosti

Zákon příčiny a důsledku

Veškeré dění na tomto světě podléhá principu příčiny a důsledku. Veškeré viditelné stvoření je, jak už název napovídá, působení, za nímž vždy stojí nějaký stvořitel, jehož vůle se tak projevuje. Kde je stvoření, musí být vždy stvořitel, neboť zákon říká: „Nic nepochází z ničeho.“

Vždy existuje spojitost mezi tím, co bylo, a tím, co následuje. Veškeré dění se řídí zákonem příčiny a následku. To, čemu říkáme náhoda, je pouze výrazem skryté, neznámé příčiny; nikdy se nic neděje bezdůvodně.

Můžeme samozřejmě dělat, co se nám zachce, ale v podstatě nemůžeme jen tak „chtít to, co chceme“. I pro naši vůli totiž existuje příčina, která sestává z vlivů okolního prostředí, z mínění, zkušeností a okolností, a ty všechny také mají svou příčinu.

Přesto máme v každém okamžiku svého života možnost do tohoto řetězce zasáhnout, změnit působení nebo také vytvořit novou příčinu. Mimo tento zákon však nic neexistuje a nic se neděje v rozporu s ním.

Zákon sám nemá žádnou svobodu rozhodování o tom, co chce vyvolat. Říká jen: „Když stvořitel udělá tohle, stane se tohle, když udělá tamto, stane se tamto.“

Zákon je věrným služebníkem stvořitele a každý následek svou kvalitou a kvantitou odpovídá právě přesně své příčině.

Žádná náhoda tedy neexistuje, neboť i ta podléhá zákonu příčiny a následku. Náhoda je to, co se mi na základě toho, jaký jsem, přihodí. Náhoda a štěstí jsou pouze označení pro nepoznané souvislosti. První a poslední příčinou za veškerým zdáním je vždy ona tvořivá prasíla, jediná síla, které říkáme BŮH. Stvoření existuje tak dlouho, dokud neskončí působení poslední příčiny.

Působení zákona příčiny a následku vnímáme nejcitelněji, když se nám projeví jako osud.

Slunce a Měsíc se nemohou zrcadlit v kalné vodě, a právě tak ani Všemohoucí se nemůže zrcadlit v srdci, které je zakalené ideou pouhého „já“ a „moje“.

Srí Rámakrišna

Prajem krásne sníčky, pre jedno veľmi boľavé srdiečko, ktoré mám veľmi rada…

A odkazujem, že ma to veľmi mrzí, ale naozaj veľmi. Konfrontácia so mnou je ako zrážka s vlakom hmhm ja viem a uznávam to hmhmhm. Ak má odvahu mi prísť ešte na oči, tak nech sa skľudom ozve a ja sa ospravedlním a sľubujem, že budem počúvať a budem dobrá a nebudem kričať a ani už nič riešiť.

Kurt Tepperwein – Zákon reality

 

Když se snažíme měnit svět podle svých přání a snů, často slyšíme: Nebuď takový snílek, musíš být přece realista! Jak můžeme uskutečnit své sny a zároveň být realističtí? Sny se přece nedají realizovat nikde jinde než právě v realitě. Jak se tedy sny stávají realitou?

Věda ukázala, že člověk nevnímá to, co tu je, nýbrž to, o čem se on domnívá, že tu je. Každý nosí své brýle, skrze něž vnímá svět jinak. Nevidíme očima, nýbrž ve skutečnosti mozkem.

Oko totiž mozku zprostředkovává jen signály přijatých světelných vjemů. Teprve v mozku jsou tyto podněty zpracovávány na barvy a tvary a interpretovány.

Ve skutečnosti tedy neexistuje ani světlo, ani barva, nýbrž pouze energie různých vibrací. V podstatě bychom mohli klidně říct, že realita sama o sobě neexistuje. Vzniká teprve naším „překladem“, tím, jak „interpretujeme“ vibrace. Realita je také ale zdáním jen zdánlivě.

Jakmile se zabýváme skutečností za tímto zdáním, musíme se připravit na to, že vstoupíme do úplně jiného světa. V tomto novém světě zjistíme, že stvoření v každém okamžiku začíná „v hlavě“ a že každý si svou realitu sám vymýšlí neboli „tvoří“. To současně ukazuje jednota hmoty, ducha a skutečnosti.

Přesto je realita mnohem víc než jenom zdáním. To nám ukazuje i moudrost řeči.

Slovo „realita“ obsahuje slabiky re a al. Re nebo ra bylo ve starém Egyptě označení slunečního boha, platilo jako symbol zdroje energie, vibrace, světla. Al poukazuje na univerzum, na celek. Slovo realita tedy znamená „celek“ neboli „všechno je energie různých vibrací“. To je realita.

V bibli, v knize Genesis, se píše: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. „Na počátku“ tam ale nestojí. Originál zní: berašt. Be znamená „v“ a raš „hlava“. Správný překlad by tedy měl znít: „V hlavě stvořil Bůh nebe a zemi.“

Na jiném místě se píše: Na počátku bylo slovo. Originál zní: „Na počátku bylo logos.“ To sice znamená také slovo, ale v první řadě je to myšlenka. Správně by tedy mělo být: „Na počátku byla myšlenka.“

Želary …

Na dnes večer si tu dávam ukážku z filmu, ktorý asi mnohí z Vás videli a volá sa Želary …

 

Kurt Tepperwein – Zákon rezonance

 

Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným. Nestejné se navzájem odpuzuje. Silnější ovládá slabší a přizpůsobuje si je. Každý může přitahovat pouze to, co odpovídá jeho současné vibraci. Strach tedy přitahuje to, čeho se bojíme. Naše chování určuje naše vztahy.

Když udeříte do klávesy klavíru, rozechvějí se všechny struny, které určují vrchní tón hlavní struny, tj. které jsou homogenní. Stejně tak je každé tělo uvedeno do vibrace všemi tóny, které leží na jeho vlastní frekvenci.

To ale neplatí pouze v oblasti fyzického těla, nýbrž zejména v oblasti psychického prožívání, v němž přijímáme energie, vibrace a naladění, pro něž jsme vnímaví. Tělo nebo duše tedy přijímají příbuzné vibrace a ladí se na zvuky svého okolí.

Zákon rezonance je zákonem přenosu energie. Každá vibrace totiž přenáší energii, která v ní působí, na každé tělo, které vibruje stejně. Stejně naladěná těla a duše tak navzájem zesilují své vibrace, a tím zvyšují svou energii.

Takové ovlivnění je buď pozitivní, nebo negativní, podle toho, jak jsme právě naladěni. Na účinku zákona rezonance se zakládají veškerá masová hnutí.

Máme však svobodnou volbu v tom, kterým vibracím se chceme otevřít, které přijmeme, které zesílíme nebo naopak zeslabíme. Na tom je založen účinek manter a náboženského zpěvu. Zpěvem se naladíme na patřičnou energii a necháme ji v nás působit. Naladěním na tyto vyšší vibrace v sobě můžeme aktivovat oblasti, které v nás dosud byly latentně skryty a neprojevovaly svou činnost.

Intonace prapůvodního tónu stvoření, slova ÓM, nás dokáže přivést do rezonance s vibracemi toho nejvyššího, co v nás je.

Člověk dokáže vnímat vždy pouze ty oblasti skutečnosti, s nimiž je schopen rezonovat. Neplatí to jen o oblastech smyslového vnímání, nýbrž o vnímání veškeré skutečnosti. Co leží mimo oblast jeho schopnosti rezonance, člověk prostě nevnímá. Pro něho to není skutečné, i když to samozřejmě existuje. I když víme, že svýma fyzickýma očima dokážeme vidět pouze 8 procent světelného spektra, považujeme zbývajících 92 procent skutečnosti za neexistující, prostě proto, že ji nevidíme.

Krásne sny ….

Kurt Tepperwein – Zákon vibrací

 

Tento zákon říká: Všechno se pohybuje, nic nestojí na místě, všechno neustále vibruje.

Energie a hmota jsou jen projevy vibrací různých frekvencí. Dokonce i ve hmotě, která je zdánlivě pevná, molekuly neustále kmitají. Právě tak je tomu u světla, tepla nebo energie.

Každá myšlenka, každý pocit, každé přání či každá vůle jsou provázeny vibracemi různých frekvencí a působí tak podle své síly a vnitřního obsahu. Právě tak na mě působí všechno, co vnímám nebo co si představuji.

O člověku, který ráno jezdí do města do práce a večer se opět vrací domů, říkáme, že „dojíždí“. I on „kmitá“ s frekvencí „jednou denně“.

To je jeho individuální frekvence. Současně ale jeho srdce bije rychlostí sedmdesát úderů za minutu. Vědomí má jinou vibraci než myšlenky nebo pocity.

Ty zase mají úplně jinou vibraci než atomy, z nichž se skládá jeho tělo. Nemáme tedy co do činění pouze s jednou vibrací, nýbrž s mnoha. Všechno se současně pohybuje v nesčetném množství různých vibrací, které dohromady tvoří individuální a jedinečný celek.

Nic se nepohybuje a nic nekmitá pouze v jedné vibraci. Všechno něco ovlivňuje a je něčím ovlivňováno. „Nic“ nemůže ovlivňovat. Každá vibrace je tudíž též příčinou a současně důsledkem předcházející příčiny. Každé vibraci odpovídá tón, barva, tvar apod. Na tomto světě tedy neexistuje absolutní klid, neboť všechno kmitá, vibruje, pohybuje se – prostě žije!

To, co vibruje, nazývají vědci energie, metafyzikové duch a věřící Bůh. Ale ať již tomu dáme jakékoliv jméno, důležité je, že to existuje a jeho vibrační frekvence určuje tvar manifestace, která je nakonec vždy pouze výrazem oné jediné síly.

Abychom si lépe objasnili výrazové formy různých vibrací, představme si kolo, které se pomaloučku otáčí kolem své osy. Vnímáme pohyb, ale nic neslyšíme. Nyní se rychlost otáčení zvýší a my uslyšíme hluboké bručení. Se vzrůstající rychlostí vnímáme stále vyšší tóny, až už nakonec neslyšíme tón žádný. Rychlost pořád stoupá a my registrujeme narůstající teplo.

Krásne sníčky ….

Kurt Tepperwein – Zákon lásky

Láska je základním zákonem síly, jíž říkáme Bůh.

Když se naučíme milovat a dokážeme to spojit s moudrostí, jsme dokonalí. Dokud jsme na Zemi, je naším úkolem – smyslem našeho života – naučit se milovat.

To neznamená jen lásku k partnerovi, nýbrž lásku všeobecnou, všeobsahující, která nevylučuje nic a nikoho a stává se tak poslem lásky boží. Milovat znamená také využít všech možností jak být nadějí pro své bližní.

Zamilovanost a pravá láska jsou tak rozdílné jako květ a plod. Plod se objeví, až když květ uschne a odpadne. Láska znamená chápající a vědomé přijímání nedokonalostí. Láska není žádný vnější projev, nýbrž základní proměna našeho bytí.

V lásce potkáváme vždy právě toho partnera, který je odrazem nás samých. Jen takového partnera jsme schopni k sobě přitáhnout podle zákona rezonance.

Často hledáme lásku v partnerském vztahu jenom proto, že nejsme schopni milovat sami sebe.

Každý má vědomě či nevědomě o sobě vytvořený nějaký ideální obrázek a neakceptuje proto, že skutečnost je jiná.

Protože zevnějšek je jen odrazem jeho nitra, odmítá i svůj zevnějšek. Ale ideální obrázek je cílem. A cíle můžeme dosáhnout jedině tehdy, když se vydáme na cestu.

Odmítání svého vlastního já takového, jaké je, odpovídá našemu pocitu, že jsme měli být jiní. Ale jiní budeme, jedině když se změníme. Tuto možnost máme v každém okamžiku. Můžeme ji však využít, jedině když se nejprve přijmeme takoví, jací jsme, a jako takoví se budeme mít rádi.

Milovat nějakého člověka znamená dávat se, chtít pro toho druhého jen to nejlepší a přát mu, aniž bychom za to chtěli něco zpět. Láska chce dávat a naplňuje se dáváním.

Láska je radost, kterou pociťujeme v myšlenkách na milovaného člověka nebo v jeho přítomnosti. Radost z toho, že můžeme být v jeho blízkosti, že se z něho můžeme těšit nebo s ním nalézat naplnění v nějaké společné činnosti.

Na dobrú nôcku …

Kurt Tepperwein – Čoho sa v živote zbaviť ?

Ani nie je až také pozoruhodné, že vo svete, v ktorom sa hmotné statky a formality stali takými dôležitými, sa čoraz intenzívnejšie kladú otázky o zmysle života, existencii, význame bytia, stále viac ľudí sa zaoberá týmito podstatnými vecami.

Spoznali ste, že šťastie nie je v pekných domoch, ďalekých cestách alebo kožuchoch. Uznávate, že hromadenie vonkajšieho bohatstva je len krátkodobé uspokojenie. Takýmto spôsobom určite nemožno získať spokojnosť, zadosťučinenie a radosť. Vedomie, že všetko, čo vlastníme, je len pôžička od života, môže prispieť k tomu, že nám nepríde zaťažko zbaviť sa nepodstatného.

Narodili sme sa nahí a nahí sa vrátime do večného kolobehu. Náš celý majetok je iba ozdobný módny doplnok – možno dokonca zaťaženie našej súčasnej existencie. Neškodí zdobiť sa, ani žiť v luxuse. Ale koľko ľudí venuje väčšinu svojho života hromadeniu majetku, ktorý môžu využiť len na určitý čas – na krátke obdobie pozemskej púte – a neskôr ho musia zanechať. Ale naozaj biedne je na tom ten, kto na konci svojich dní spozná, že síce nahromadil veľa peňazí, ale podstatu si nevšimol a zanedbal ju. Preto nie je priskoro usporiadať si svoje myslenie, stanoviť priority, rozpoznať skutočné hodnoty a zmysel.

Tešme sa z našich vonkajších sprievodcov, bohatstva, úspešného povolania, veľkého mena alebo aj vplyvu. Tešme sa zo svojich životných partnerov, z ľudí, ktorí nás v tomto živote dlho sprevádzajú. Všetko vychutnávajme – buďme za to vďační, ale dbajme o to, aby sme týmto faktom prikladali hodnotu, ktorá im patrí.

Nikdy nie je neskoro !

Na dobrú noc …

Kurt Tepperwein – Zmysel nášho života – naše životné poslanie.

Zmyslom nášho života je dosiahnutie dokonalosti. Už v biblii sa hovorí: „Musíte byt dokonalí ako Otec na nebi.” Uvedomme si, že naša osobnosť” bola odjakživa dokonalá, že je ešte stále dokonalá a takou aj zostane. Pre našu dokonalosť nemusíme pracovať, ani o ňu prosiť. Takisto v ňu dúfať, ani sa o ňu strachovať. Ale existuje len jedna pravá cesta, ktorou možno dôjsť k dokonalosti: zbaviť sa všetkého, čo jej bráni. Sami jej prekážame, pretože pripúšťame v svojom živote nedokonalosť.

Zámerom knihy je ukázať, ako sa môžeme zbaviť toho, čo nás zaťažuje, čo hatí našu dokonalosť. K tomu v prvom rade patrí naučiť sa zbavovať vlastnej svojvoľnosti. Až potom môže byť naša duša slobodná a šťastná. Naším cieľom je táto sloboda. Ak pôjdete so mnou, nájdete, čo hľadáte: Harmóniu.

Netvrdím, že realizácia tohto želania je jednoduchá. Znamená prácu na sebe, disciplínu, sebapoznanie. Na začiatku sa mnohým bude javiť ako zriekanie sa. Ale čím viac sa dozviete, tým viac sa budete stretávať s duševnými zákonmi, tým ľahšie sa vyrovnáte s domnelým zriekaním – až jedného dňa už pre vás nebude žiadne existovať.

Kde sa dnes nachádzame ?

Každý človek má v svojom živote nejakú úlohu. Môže to byť niečo veľké, významné, ale aj také, čo si mnohí ani nevšimnú. Nehrá to žiadnu rolu. Dôležité je len, aby každý spoznal svoju životnú úlohu a plnil ju, pretože v jej splnení je zmysel nášho života. Osud nás nebude hodnotiť len zato, že sme neurobili nič zlé -, ale aj zato, že sme zabudli urobiť niečo dobré. Možno sa teraz pýtate: „Odkiaľ mám vedieť, čo robiť a čo zanedbať ?  Ktorá cesta vedie k harmónii a dokonalosti ?”

Dobrú nôcku …

Ryba – ako ju spoznáte

Sladké sníčky …

Ryby (19.2. – 20.3) všeobecne

základná charakteristika

Znamenie: vodné, vlhké, studené
Vládca znamenia: Jupiter a Neptún
Povaha: flegmatická
Šťastné roky: 22-47
Súlad so znamením: Rak, Škorpión
Farba: farba mora
Kov: cín
Podriadená časť tela: nohy (chodidlá), mízní systém
Kamene znamenia: ametyst, fluorit, koral, safír, jadeit, tyrkys, adulár, perly, akvamarín, lazurit, sodalit, krištál
Šťastné čísla: 4, 16, 34, 136
Šťastný deň: piatek
Šťastný kvet: chrpa
Duchovný ochránca: Herakles
Príjemná vôňa: mäta

Ako ho spoznáte

Väčšinou sa táto osoba chová veľmi nenápadne, ako by sa držala od všetkého denia. Ryby bývajú krásni ľuďia s peknou urastenou postavou, ženy sú obdarené jemnými spôsobmi a až zmyselním vnímaním. Najskôr vás na nich zrejme zaujme ich nerealistický pohľad, je tak zasnený, zvláštny a veľmi podmanivý. Ako ženy, tak aj muži, bývajú v spoločnosti veľmi šarmantní, priateľskí a nechýba im primeraný humor. Nadviazují ľahko priateľstvo a väčšinou si ho dokážu udržať vďaka otvorenej povahy a umenie naslúchať. Bohužiaľ, väčšina Rýb, ale nie veľryby a šťuky, hľadá sebadôveru, pevnú vôľu, a preto sa obtiažne presadzujú. K životu aj prácu potrebují kľudné zázemie aj odpovedajúce pracovné prostredie.

Na dobrú noc …

Muž v znamení RYBY

Starí Grékovia o Rybách tvrdili, že sú plné protikladov, čo vyjadruje aj ich symbol (dve zviazané ryby v opačných polohách). Tvrdili, že symbolika vyjadruje dušu uveznenú v tele, s ktorým aj bojuje.

William Shakespeare bol Býk, ale zanechal túto správu pre všetky ženy, ktoré zamýšľajú začať si niečo s mužom v znamení Rýb:

V záležitostiach mužov je prúd, ktorý, zachytený za prílivu, vedie ku šťastiu; však ak je premeškaný, celá plavba ich života je odsúdená k plytčinám a útesom. Ak máte v úmysle sa zamilovať do muža narodeného v Rybách, mala by ste si tieto verše nalepiť na zrkadielko, kde by ste ich videla zakaždým, keď si chcete prepudrovať nos. Môžu totiž rozhodnúť o vašej budúcnosti.

Skúste rozlúštiť povznesený stav svojej mysle a uistite sa, že Ryba, s ktorou sa chystáte zaplávať si za svitu Luny, vie, kedy nastáva príliv. Pokiaľ ho využije, máte šťastie ako máloktoré dievča. Čaká vás sláva a bohatstvo!

Ale pokiaľ tento muž nevidí príliv, pretože má oči zalepené hviezdnym prachom, musím vás varovať, že neptúnovské plytčiny môžu vyústiť do veľmi skľučujúceho trápenia, aké si ťažko dokážete predstaviť.

Muž v znamení Rýb dokáže byť všetkým, čo si želáte – alebo všetkým, čo nechcete. Príliv je u neho synonymom pre príležitosť. Vyžaduje pevné rozhodnutie, rázne činy a schopnosť utopiť všetky staré bezduché sny, ktoré mu bránia v úspechu.
Problém je, že niektorí muži nikdy nerozoznajú, kedy príliv vrcholí, a to ani vtedy, keď sa im prelieva cez nohy.

Muž Ryba nie je slabý. Môže len príliš dlho zotrvávať na vyblednutej hviezde a premeškať jasnú slnečnú žiaru úspechu.
Nie všetky Ryby sú nežní rojkovia. Ale väčšina z nich je. Ale aj tak máte nádej. Kde je život, tam je vždy nádej. Napriek tomu, že svet zúfalo potrebuje úžasnú predstavivosť Ryby, príde čas, keď si tento muž musí začať zarábať na chlieb. Akonáhle sa do toho dá, je to pre neho hračka, pretože kombinácia intuície a bystrého mozgu ho nasmeruje k reálnym cieľom, ktoré mu môžu priniesť slávu a uznanie – a dokonca bohatstvo a nesmrteľnosť. Ak nie toto všetko (zakaždým človek nevyhrá), potom aspoň úctyhodnosť a slušné zabezpečenie. Dúfajme, že práve s týmto typom Ryby plávate.

Krásne sníčky …

Kurt Tapperwein – Čoho sa treba zbaviť v živote, aby ste boli spokojní …

…svojich sklamaní z poznania, že dovtedy som zrejme žil v klame a niekto iný tento klam práve bolestivo skončil. V podstate by som tomu druhému mal byť vďačný, že ma upozornil na skutočnosť, lebo len keď žijem v nej, mám príležitosť zmeniť ju a utvárať ju podľa svojich želaní.

…svojich očakávaní z poznania, že ma už nemožno sklamať, pretože pred každým sklamaním vždy stojí očakávanie. Ak sa zbavím svojich očakávaní, už ma nemožno sklamať, ale ani nahnevať, uraziť, raniť, ublížiť mi atď. Keď som sa zbavil očakávaní, konečne som otvorený pre život, aký skutočne je.

…svojich agresií z poznatku, že môj život je taký, ako ho utváram a v každom okamihu ho môžem zmeniť. Ale moje agresie nemenia nič, iba ma robia neobľúbeným a mne samému sťažujú život. Teda, uvedomujem si, proti čomu v skutočnosti som a prečo mením seba a svoj život, kým sa mi nebude páčiť.

…svojich pocitov menejcennosti z poznatku, že nikto nie je menejcenný, pretože každý je súčasťou vedomia, časťou sily, ktorá všetko stvorila a nikto nestojí podo mnou, všetci sme si rovní, len rozdielne prebudení.

…svojej minulosti z poznatku, že je preč a nikdy sa nevráti. Prečo by som ju teda ešte stále vláčil so sebou ?  Zbavujem sa toho, na čom lipnem – predstáv, hraníc, cieľov, zastaraných programov, príkladov a vzorov, negatívneho myslenia, rovnako ako negatívnej vlastnej podobizne, úlohy, ktorú hrám, takisto mojej výchovy a vplyvu na okolie, noriem a klišé. Zbavujem sa aj nesprávneho povolania, vedome sa zbavujem všetkého, čo už naozaj ku mne nepatrí a som konečne slobodný, sám sebou.

…egoizmu, samoľúbosti a závisti, čo by som aj mohol inému závidieť, keď môžem sám všetko dosiahnuť ?  Ale aj zazeranie je zbytočné duševné zaťaženie. Keď sa raz pozriete na obavy, ktoré ste si robili, zistíte, že väčšina z nich sa nepotvrdila. Buďte pripravený na najhoršie, ale očakávajte to najlepšie.

…návyku veci odďaľovať, posúvať pred sebou, ktoré sa mali vybaviť už včera. Zvyku utekať pred nepríjemnými situáciami, namiesto toho, aby sa zvládali, keď vzniknú. Zvyku veľa rečniť a málo načúvať, nikto sa nič nenaučí, keď sám reční, ale vždy sa možno niečomu priučiť, keď sa naozaj počúva. Treba sa zbaviť túžby po pomste za skutočné alebo domnelé urážky, z poznatku, že nikto nemá moc, aby vás naozaj urazil.

Pekné sny …

Fey Tarot – recenzia

Fey tarot je ilustrovaný talianskou talentovanou  autorkou Aghem Mara a bol prvýkrát vydaný v 2002.

 Slovo Fey je tu použité na označenie škriatkov, víl a elfov . Obrázky sú plné fantázie, mágie a čarovného sveta.

Povedala by som, že nemajú v sebe vôbec ten nádych toho reverzného, negatívneho významu a skôr sú orientované na ten  kladný význam a tak dodávajú veľa pozitívnej energie a takej nádeje a kľudu pri pohľade na ne.

Vťahujú vás do Anime sveta, ktorý je dosť blízky Japoncom  a ich  Mangám a dokonca sa tu objavujú aj postavičky blízke pikačuovi a podobné kreatúrky, na ktoré si asi ešte pamätáte z rozprávok.

Je založený na Rider-Waite symbolike aj keď to niekedy nie je jasné z obrázka o čo ide.

Dostanete ho preto s knižočkou, v ktorej okrem autorkiných skíc sú aj významy kariet.

Mne sa veľmi páči, ja mám tieto rozprávkovo ladené taroty veľmi rada, pretože ak ho použijete na sebarozvoj, dokážu vám takou netradičnou cestou blízkou detstvu ukázať , kde je asi problém.

Tento je delený klasicky na Veľkú arkánu a Malú arkánu. Má na sebe vysvetlenie karty v piatich jazykoch.

Veľká arkána má zopár zmien. Veľknažka je volaná the Seer ako jasnovidka. Veľkňaz je the Wisest – najmúdrejší.

Pripravte sa na zobrazovanie karty úplne iným štýlom ako ste boli zvyknutí. Mne sa to páči. príde mi to iné a človeka to necháva pozerať sa na význam karty aj uplne opačným spôsobom ako bol doteraz pri klasickej symbolike zvyknutý.

Malá arkána má zopár zmien. Cups – poháre sú tu volané Chalices- kalichy s prvkom vody a vieme ,že ide o citovú oblasť.

Pentacles sú Coins- mince a poukazujú na oblasť hmotného sveta a svetských statkov.

Wands -Palice naznačujú súlad s prírodou, stromami a je tu veľa vetvičiek a konárikov.

Nakoniec Swords – Meče poukazujú na odvážnosť a ušľachtilosť v konaní, ktoré prináša so sebou aj zodpovednosť a následky.