Zákaz kopírovania článkov bez uvedenia aktívneho odkazu. Články je možné kopírovať iba na voľne dostupné/bezplatné webové stránky. Pre platené stránky platí zákaz akéhokoľvek kopírovania.
Voľný pád som začala kedysi písať len tak, z “hecu”.Píše Helar na svojej blogovej stránke Eprakone .Keď som “dohecovala” do konca a sudičky mi držali palce, rozhodla som sa naplniť si dávny sen “stať sa slávnou spisovateľkou”. No dobre – sláva v tom zatiaľ nie je, ale špás rozhodne. Vydala som knižku, knižka mala priaznivý ohlas, ja som mala premyslené pokračovanie na dva ďalšie diely – i išlo sa písať druhý diel (tzv. Dvojka).
Druhý diel voľne nadväzuje na Voľný pád a volá sa Nezastaneš na polceste. Zatiaľ, v štádiu “česania” textu, má 275 strán. Príbeh sa točí zasa okolo Milky a Nora a ich vzťahu. Milka trpí nočnými morami a na to, aby ich dostala pod kontrolu, začne sa učiť lucídne snívať a objaví pre seba prístup do sveta energií. Získa si spirituálneho učiteľa, ktorý rozvíja jej schopnosti, a dokáže robiť stále viac a viac.
V súkromí sa však veci začínajú kaziť. Musí sa vysporiadať s pocitmi viny za smrť brata svojho podriadeného, zoznámi sa s Norovou niekdajšou láskou Kristínou a podozvedá sa o Norovi nepekné veci, ich priateľovi Mikimu sa začne rozpadať vzťah – a nakoniec Milka zisťuje, že už len lieta od požiaru k požiaru a zúfalo sa snaží pozliepať kúsky svojho niekdajšieho sna… A v rozhodujúcej chvíli príde rana najväčšia, keď ju Noro v okamihu, kedy bojuje Milka o život, nepodrží. Z priateľov sa stávajú nepriatelia, nepriatelia sú priateľmi a všetko je úplne inak, než to pôvodne vyzeralo…
Tu sú ukážky: ukážka 1 a ukážka 2,ukážka 3,ukážka 4,ukážka 5 a pár citátov: citát 1, citát 2, citát 3, citát 4, citát 5, citát 6.(Moje tri sudičky, Ambalu, Jarku a Tenshi, poprosím, aby doplnili, ak som na niečo podstatné zabudla, alebo to celé pretextovali so “sudičkovským nadhľadom” . Ja som až príliš ponorená už v písaní tretieho dielu a kniha nie je taká priamočiara ako Voľný pád, takže som možno neprezradila všetko, čo som prezradiť mala.)Momentálny stav je, že kniha má neučesaných 275 strán formátu A5, bude brožovaná a bude preto stáť pravdepodobne o niečo viac ako Voľný pád. Kalkuláciu mi ešte len urobia; keď ju budem vedieť, zverejním. Prečítaj zvyšok tohto článku
O květnu se říká, že je to lásky čas, málokdo však ví, že je to také období, kdy lidé ve vztazích shazují růžové brýle. Jednoho krásného květnového dne ke mě do poradny přišel muž ve středním věku.
,,Jsem tady kvůli ženě, nevím co mám dělat, odešel jsem od ní, přitom ji tolik miluji. Řekla mi, že se mnou není šťastná, vyčerpávám jí a vysávám, přestali jsme si rozumět.“
Jeho velkou slabinou byla netrpělivost.
,,Ano, jsem hodně netrpělivý, vlastně celý život, všechno chci hned.“
,,Neumíte mluvit o svých pocitech, to je váš největší problém, všechno držíte v sobě a skrýváte to pod maskou, bojíte se emoce projevit. To vám škodí a ubližujete tím nejen sobě, ale i partnerkám. Žena potřebuje slyšet, že ji máte rád, chce občas slyšet, co cítíte a co chcete. Bez otevřenosti vztahy zevšední, komunikace vázne a stávají se rutinními a nudnými.“
,,Já vím,” řekl tiše. „Ale když já to neumím, nechci mluvit o svých pocitech. Neumím říct, že ji mám rád, přitom mám, ale nejde mi to.“
,,Víte,” povídám, ,,vy se jen bojíte, bojíte se o nich mluvit. Držíte je uvnitř, máte strach se projevit. Máte strach ze zklamání a odmítnutí. Nechcete být raněn. Vy si totiž nevěříte. Chybí vám sebedůvěra. Nemáte se rád, nemáte rád sám sebe. A je třeba zjistit proč tomu tak je.“
Smutně pokynul sklopenou hlavou a já jsem pokračovala. ,,To není konec světa. Pomyslete na to, že existují mnohem horší věci na světě a ve vašem případě tomu tak není. Máte to ve svých rukou, vy to můžete změnit, ovlivnit, záleží pouze na vás. Musíte se naučit milovat sám sebe. Láska musí jít ze srdce, vašeho srdce, a pokud ji ve svém srdci nemáte, jak ji chcete dávat? Řeknu to možná tvrdě, ale i tohle je určitá forma sobectví. Zaměňujete lásku za vášeň, touhu a chtíč. Mít a vlastnit.“
V očích měl slzy a povídá: ,,Máte pravdu, to mě nikdy nenapadlo, dává mi to smysl. Ale mě už to tady nebaví, nemám žádný smysl života a nevím kde mám začít.“
,,Vy musíte teď myslet především sám na sebe, pokusit se na tom všem postupně zapracovat a pak se vám zcela určitě otevřou další cesty. Nabydete vnitřního klidu a nadhledu.“ Prečítaj zvyšok tohto článku
Liber T Tarot bol zostavený za spoluúčasti Roberta Negrini a ilustrovaný Andrea Serio. Vydala ho spoločnosť Lo Scarabeo v 2004.
Tento tarot patrí do kategórie Thoth Tarotu, ktorý zostavil Aleister Crowley na základe egyptskej, gréckej, východnej, stredovekej a aj kresťanskej symboliky, spolu s prvkami numerológie, astrológie, alchýmie a kabaly.
Ako si ale všimnete, na obrázkoch, aby sa to lepšie pamätalo, sú aj nápomocné obrázky a tak máte potom lepšiu predstavu o čom daná karta je.
Keďže sa jedná o úplné iné spracovanie ako poznáme u Rider-Waitovej symboliky, odporúčam zakúpiť si asi najlepšiu knihu na trhu, ktorá veľmi podrobne nielen vysvetľuje jednotlivé karty, ale aj ponúka karetné rozklady a návody ako s týmto balíčkom pracovať. Ide o Veľká kniha Crowlyho tarotu od Angeles Arrien.
Ja osobne ho mám veľmi rada, ale považujem ho za ťažký a vždy potrebujem pracovať s knihou, aby som sa dostala k tomu významu, ktorý mi chce povedať. Veľmi oceňujem prepojenie s astrológiou a numerológiou a považujem ho za najpresnejší, čo sa týka odpovedí na životné otázky a problémy vôbec.
Neviem, či by som odporúčala začať s ním, skôr ak máte možnosť, zakúpte si aj niektorý balíček s dobrou Rider-Waitovou symbolikou a to veľmi pomôže pri pochopení toho začiatočného základu, ktorý potrebujete pri tomto balíčku aspoň mať.
Preto je tento Tarot veľkou pomôckou a sprievodný obrázok ku znaku napovie na čo sa zamerať a o čom táto karta približne je.
Všetci asi vieme, že pôvodná sada Thothovo Tarotu je náročná a preto som veľmi privítala túto .
Dúfam, že sa vám tiež zapáči a poprípade si ju zakúpite ku ostatným sadám . Ak nie, aj vytlačená sa stane pomôckou pri zvládaní Crowleyho Tarotu.
Často slyším ze svého okolí povzdechy, kolik lidí stále nechápe, co se okolo nás děje a že ani nechtějí nic slyšet a pracovat na sobě a na tom, aby se oni sami a svět už konečně otočil k lepšímu. Naopak že mají nás, kteří se věcem duchovním věnujeme, za sektáře, v lepším případě za magory a ulítlé šílence.
A že tedy duchovně smýšlejícího člověka popadá pocit marnosti, protože nikdo neslyší na ten skvělý nápad žít spolu v lásce a harmonii. A že takhle ta transformace bude trvat věčně!!!
Ano. Mnoho z Vás už dokáže žít v přítomnosti a užívat si jí, mnoho už pochopilo, že pro to, abychom byli šťastní, není třeba nějaké extrémní snahy “něco dělat”, ale naopak užívat si všeho, co je a vše ostatní pustit. Ale jak to, že to nevidí a hlavně nechtějí vidět ti druzí? Proč nás mají za ulítlé blázny, když vidí, jak jsme pozitivně naladěni? Proč celý ten nádherný proces tak zarputile blokují?
Jsem přesvědčena, že za to můžeme právě my! My, co si říkáme “duchovní a esoterici”! Zkuste se někdy podívat objektivně třeba na nějaké ty “duchovní” webovky nebo na FB, kde si o těchto věcech povídáte. Každé druhé slovo je “veliké”. Všude je “Láska” (Pokud možno s velkým L), samé “děkuji ti, odpouštím ti…miluji tě…” samé filozofické a hluboké myšlenky. Tohle když spatří jakýkoli realista, minimálně se vyděsí. Dokonce si myslím, že mu to celou jeho snahu po pochopení těchto věcí dokáže pěkně znechutit. Ne proto, že by byl málo citlivý, ale on žije ve světě, kde se tahle slova říkají, až když je opravdu cítí a až pak pro něj mají hodnotu. Můžete namítnout, že i vy to tak skutečně cítíte, ale pak není třeba o tom mluvit. Stačí vnímat, no ne? Proč to stále vykřikovat? Pokud se někdo cítí být tím vším opravdu naplněný, může to přece prostě žít! Nemusí o tom mluvit nebo psát na FB! Mám naopak zkušenost, že dokud o něčem člověk pořád mluví, dělá to proto, aby si to ještě sám v sobě porovnal. Mám-li něco jasné, nemluvím o tom, žiju to. A k tomu už nepotřebuju veliká slova.
Nedávno jsem sledovala televizní diskuzi dvou vědců. Astronoma a jaderného fyzika. Protože rozhovor s nimi vedl “obyčejný” moderátor, byli nuceni své výrazivo poněkud uzpůsobit, aby jim vůbec rozuměl. A povídali o tom, k čemu jejich obor za dobu své existence došel. Na dotaz, co považují za největší pokrok v jejich oborech, oba shodně odpověděli: “To, že i když jsme šli pouze tou cestou svého oboru, tedy úplně jinou, než přítomný kolega a po desítkách let práce jsme došli k podstatě svého oboru, překvapivě jsme došli ke stejným závěrům. My vlastně říkáme totéž! Jen jsme doteď ty druhé obory podceňovali, protože oni používali jiné termíny a jiné cesty, jak k tomu dospět.”
Příčinou mnoha partnerských problémů je přesvědčení, že partner dělá něco špatně, že není dost dobrý nebo že zaujímá takové postoje a chová se tak, že to je na překážku harmonickému soužití.
Z tohoto hlediska pak toho druhého kritizujeme a snažíme se jej změnit. Když se to nepodaří, dříve či později vidíme jediné řešení v odluce.
Tolerance je často chápána špatně. Neznamená, že budeme toho druhého pokládat stále za báječného a budeme jej obdivovat. Znamená to jen přijmout, že ten druhý je, jaký je, a je jedno, zda je silný nebo slabý.
Když někoho netolerujeme, znamená to, že ho chceme změnit. Jinými slovy to znamená, že ten druhý nemá být takový, jaký je. Protože ale takový je, pak to domyšleno do důsledků znamená, že by neměl být vůbec.
Tolerance znamená, že partnera bereme, jaký je, a že dokonce uznáme, že je hotový takový, jaký je. Nepokoušíme se mu ani nic přidat, ani ho jinak změnit.
Když si uvědomíme, že jsme si partnera vybrali, abychom se společně s ním rozvíjeli, pak také víme, že nastavuje zrcadlo nám samým a že nám tak je v libovolném momentu ideálním partnerem.
Z toho, j ak si poradíme s partnerem, můžeme rovněž poznat, j ak daleko jsme se dostali na cestě akceptace sebe sama. Když neumíme přijmout sebe samy takové, jací jsme, pak se také budeme pokoušet změnit partnera. Toleranci nelze předstírat, ta vyplyne z toho, jak se sami máme rádi. v té míře, jak máme rádi sebe samy, jsme také tolerantní vůči svým bližním.
Upřímnost
Upřímnost je v naší společnosti zvlášť citlivým tématem. Lidé o ní nemluví rádi, protože se v nich přitom zpravidla probouzí vlastní špatné svědomí. Vždyť kdo může o sobě říci, že je vždy a za všech okolností upřímný. A přitom neupřímnost nemá výhradně
jen negativní pověst. Přitom neexistuje žádný jednoduchý návod, jak bychom si měli s upřímností poradit. Bezmezná upřímnost je leckdy označována za nežádoucí, resp. ztotožňována s beztaktností a dokonce i s bezohledností. V našem životě je „milosrdná lež”, jak se jí krásně říká, na denním pořádku.
V obchodě se jí už vůbec neříká neupřímnost, ale daleko spíše je označována za taktiku, jež je nezřídka podmínkou úspěchu. Kdybychom skutečně důsledně dodržovali požadavek upřímnosti, náš politický a hospodářský systém by mohl sotva existovat. Prečítaj zvyšok tohto článku
Dnes som dostala takýto krásny obrázok s upozornením, nech aj naďalej verím na moje sny a snažím sa ich ukotviť v realite aj naďalej, lebo nezáleží ani na veku a ani na čase, ale čistom srdiečku a túžbe isť v pred ….. Ďakujem veľmi pekne :-))))
Keď som bol malý a nechcel som jedávať, hovorievala mi matka, aby som to mäso s ryžou do seba okamžite natlačil, lebo potrebuje telesne zdatného syna, ktorý jej bude robiť doživotného otroka, čo bude ochotne vláčiť kufre na letisko, vymieňať pneumatiky a sprevádzať ju na nebezpečných misiách. Vtedy som si myslel, že žartuje. Teraz viem, že nie.
Obchodné centrum sa práve zmietalo v tradičnej piatkovej podvečernej hystérii, keď sme doň zavítali my dvaja – moja matka v ružovom kostýme a ja v úlohe dobrého syna.
Mama si chcela kúpiť vysávač a mňa potrebovala ako odborného poradcu a nosiča. V skutočnosti chcela poohovárať príbuzenstvo a prezvedieť sa, čo mám nové.
Ani sme poriadne nezačali, keď mama skočila medzi regály a špionážne vykukovala spomedzi žehličiek. Dôvodom bola prítomnosť trochu obézneho, ale inak zachovalého šesťdesiatnika a jeho škaredej manželky v oddelení mixérov.
Bol to mamin bývalý ctiteľ, ktorý si ju nakoniec nezobral, pretože bola pre neho príliš komplikovaná, príliš pekná, príliš inteligentná a príliš neuchopiteľná. Zobral si inú, škaredšiu, pretože u nej vraj „vždy presne vie, čo si tá žena myslí“.
– Povedal mi, že budem navždy druhou najdôležitejšou ženou jeho života a tridsaťpäť rokov mi vypisuje ľúbostné listy, – povedala matka: – Odkedy máme mobily, tak aj esemesky.
– Nevedel som, že máš ctiteľa, – povedal som a sledoval maminho bývalého, ako smutne dumá nad domácimi spotrebičmi.
– Takýchto mám troch, – povedala matka. – Tvoja sestra má dvoch. Volá sa to syndróm Druhej najdôležitejšej ženy v živote muža a človeka by z toho mohlo aj poraziť. Prečítaj zvyšok tohto článku
Již v dávných civilizacích byly lidem známy souvislosti mezi tělesnými systémy a určitými nemocemi, které moderní lékařská věda mnohdy neprávem opomíjí.
Například podle čínské medicíny proudí energie v lidském těle po soustavě drah, které nazýváme meridiány. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla, tvoří logicky propojenou síť, ve které proudí energie od orgánu k orgánu.
Těmto vnitřním drahám pak odpovídají dráhy vnější, které se promítají na kůži a zprostředkovávají styk organismu s vnějším světem. Zásahem na vnějších drahách pak můžeme přivodit i změny na vnitřních orgánech.
Stejně tak platí, že porucha činnosti některého vnitřního orgánu je spojena s poruchou proudění energie v určitém meridiánu.
Důkaz o existenci těchto drah znají například ti, kteří mají nemocné ledviny, anebo je bolí zevnitř kolena. V těle nastává situace, že postižený orgán se ve stavu ohrožení chová tak, jakoby část problému přesouval na méně důležitý orgán.
Zahájíme-li léčbu obstřiky kolen, může se stát, že ještě více rozbouříme zánět v ledvinách. Velmi často se stává, že díky dokonalému propojení energetickými drahami se poškození hlásí již dříve, například formou vyrážek a ekzémů na povrchu.
Můžeme to přirovnat k ucpanému odpadnímu potrubí v domě, kdy nám začnou nečistoty zamořovat dosud čistý byt. Našim buňkám se takové prostředí pro práci nelíbí a nám také ne.
Proč bychom měli vynášet nečistoty v kbelících po schodech z domu ven, když bychom mohli vyčistit odpadní potrubí. Hledejme raději skutečnou příčinu nemoci. Prečítaj zvyšok tohto článku
„Po šesti měsících od seznámení jsem ji požádal o ruku a ona řekla ano. O necelý rok později jsme se vzali.“Angelo Merendino na svém blogu vypráví příběh o velké lásce, která jemu a Jennifer nebyla přána. Jennifer totiž pět měsíců po svatbě objevila v prsu bulku. Lékaři si byli jisti: Rakovina.
„Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsme se to dozvěděli. Podívali jsme se na sebe, jako bychom v tu chvíli říkali – to bude dobré, jsme spolu,“ vzpomíná Angelo.Každá další zkouška, kterou jim rakovina připravila, zamilovaný pár ještě víc sblížila. „Byla to jedna z těch nocí, kdy měla Jen obrovské bolesti a volal jsem sanitku. Popadla mě za ruku, oči měla zalité slzami a řekla: Dívej se mi do očí, jedině tak překonám tuhle bolest.“
„Jen mě naučila milovat, naslouchat, dávat a věřit v ostatní i sebe. Nikdy jsem nebyl šťastnější než právě v tomto životním období,“ vypisuje se ze své bolesti Angelo.Čtyři roky léčby. Čtyři roky v bolestech, čtyři roky zvracení, čtyři roky zoufalství.Jennifer bylo čtyřicet let, když svůj boj s rakovinou vzdala.
„Moje fotografie popisují denní život s touto nemocí. Ukazují ten boj, ty obtíže, strach, smutek a samotu, které jsme čelili. A co víc, ukazují naši lásku. Tyhle fotografie nejsou o nás. Tyhle fotografie jsme my.“Jednoho rána se Angelo probudil a věděl, že to je poslední den jeho ženy. Jennifer byla pokojně klidná. Připravená odejít. Pozval domů všechny blízké a hlavně rodinu. „Večer jsem se Jennifer ptal, co se jí na tom dni s jejími nejbližšími líbilo nejvíc. Řekla mi – I loved it all. Milovala jsem to všechno,“ popisuje Angelo poslední den. I loved it all pak nechal vytesat na náhrobní kámen svojí lásky.
Veľa ste už počuli o tom, ako treba najskôr vyliečiť tú duchovnú príčinu choroby, pozrieť sa úprimne na svoj život a aj svoje konanie ku svojim blízkym a nie ísť k lekárovi, nech vám niečo na to dá a tak sa zbaviť zodpovednosti nie len za svoje správanie, ale aj za svoje telíčko.
V súčastnosti hádam už nikto nepochybuje, že emócie zapríčiňujú ochorenia, ak sa nespracujú tak akoby mali. Samozrejme niečo je aj karma a to ,čo som si prišiel odžiť a tak zvládnuť lekciu, prekonania choroby.
Louse Hay ponúka tento zoznam a aj krátku vetu na naštartovanie zvládnutia a pochopenia zárodku a neskôr aj vyliečenia.
Samozrejme plne uznáva lekárov a medicínu.
Toto je len malá pomôcka na to, aby sme sa mohli pozrieť na chorobu aj z inej strany a tak ju možno aj lepšie prijali a pochopili jej podstatu.
Posledné dva týždne otriasli mojím svetom do úplného základu. Stalo sa veľa vecí a keby aspoň jedna zle vyšla, bola by existenčne ohrozená moja malá rodinka a aj ja. Prežila som bezsené noci a oplakala čo sa dalo.
V skratke, ľuďom čo som verila, lebo sama sebe som už nedokázala, som zistila, že už viac nemôžem a práve v tejto ťažkej chvíli zapochybovali o mne viac ako ja samotná.
Zrazu som nebola taká ako sa mi snažili doteraz nahovoriť hmhm keď sa na to spätne pozerám, je až zarážajúce, čo všetko sú schopní vám ľudia nahovoriť, len aby získali čo potrebujú a v momente pravdivých okamihov sa dozvedáte holú existenčnú pravdu, ako sa veci skutočne majú .
Život je podľa mňa o zodpovednosti, ale v prvom rade každého z nás, za naše osobné správanie a potom aj za ostatných a toto som sa za tieto dva týždne naučila. Ak viem aké je to boľavé ubližovať, tak to nerobím iným, ak viem aké je to zlé podvádzať a klamať v môj prospech niekoho iného, tak to nerobím, ak viem aké je to zobrať na svoje plecia ťažobu rozhodnutia za svoj život ktorými bol daný, tak sa nesnažím priživovať na inom lebo všetko sa mi vráti a život je dosť dlhý na to, aby každého z nás naučil zodpovednosti k sebe samotnému v prvom rade, neutekať pred problémami, ale riešiť ich a samozrejme ľúbiť a nerobiť nikomu inému klamlivé návrhy a úskokom si ho tak získať, aby som sa mal dobre, ak tomu tak nie je.
Či chceme alebo nie, každý z nás nesie celú zodpovednosť za svoj život, len sám za seba a nemôže to zvaľovať ani na deti a ani na korene a ani na osud, či zlé detstvo, nebodaj partnera. Každé naše konanie, je len a len výsledkom našeho rozhodovania sa a nič viac hmhm. My sami si určíme, komu dáme šancu a koho potopíme, s kým budeme žiť a s kým už nie, kto je pre nás ten čo máme radi a kto len ten, čo ho použijem na uľahčovanie svojeho života, koho zrkadlím a koho už nie. Potom preto nesieme aj plnú zodpovednosť za dôsledky, ktorým sa nevyhneme ak si svoj život neriešime. Prečítaj zvyšok tohto článku
Protože se v našem vesmíru neděje nic náhodně, pak ani takové důležité setkání jako s partnerem nemůže být věcí náhody. Mnohem blíže je pravdě, že jsme si toto setkání svobodně zvolili, abychom pokračovali v učení, které jsme započali už dříve.
Všichni totiž prahneme vědomě či nevědomě po ztracené jednotě, kterou si v tomto duálním světě tak výrazně a někdy i bolestně uvědomujeme. Smyslem partnerského vztahu tedy vždy je vzájemně a pospolu se učit, abychom nakonec tuto kýženou jednotu objevili ve vlastním nitru.
Život každého citlivého a duševně vyváženého člověka se vyznačuje touhou po ztracené jednotě, což je vlastně hledání sebe sama.
Žijeme ve světě duality, protože jen zde a jen skrze dualitu můžeme dospět zpět k jednotě. Opustili jsme ji, abychom mohli zažít svět zkušeností. Přitom jsme zapomněli na své počátky. Zůstala nám jen touha. A právě ta nás dovede zpět k jednotě.
Důležitým krokem k této jednotě je spojení s jiným člověkem, s nímž můžeme splynout v dokonalou jednotu, v našem světě je partnerský vztah symbolem jednoty, sjednocení opačných pólů. Naplněný partnerský vztah je cílem většiny lidí. Jaká síla z této jednoty vyrůstá, to vidíme na aktu plození. Vždyť přináší nový život.
Hluboko v nitru prahneme po jednotě, ze které jsme vzešli a kterou ve skutečnosti nemůžeme nikdy ztratit, nanejvýš zapomenout. Tato touha nás pudí, abychom hledali druhého člověka. Přitom cítíme, že splynout můžeme se vším, ne jen s jedinou částečkou.
Když jsme pak s jiným člověkem, nastává jen zdánlivě konec naší osamělosti. Dříve nebo později narazíme možná na zarážející pravdu, že tuto jednotu můžeme najít jen v sobě samých. Partnerský vztah je jen krokem na cestě k ní. Je nám však oporou na cestě, na jejímž konci nalezneme tuto jednotu ve svém nitru. Prečítaj zvyšok tohto článku
Na internetovej adrese som našla jeden pekný citát od Jeff BROWNa o tom, aké to je , keď zrazu skutočná láska vstúpi do vašeho života a ochromí tak všetko v čom ste doteraz žili …..
Jeff BROWN – I didn’t realize how alone I was, until I wasn’t. It is such a relief when great love comes your way after years, lifetimes without it. Let there be no doubt that all love connections are not created equal. Some bonds are simply practical. Others are blindly rooted in pathology and old traumas. Still others are opportunities to heal and have essential needs finally met. And some have a mystical quality from the first meeting. Pure and simple. Apparent from the first out-breath. Unmistakably sacred. God rising on the wings of their love. This is how the timely and the timeless become indistinguishable- when love meets God deep in the heart’s inner temple. (~from new love book in process)
Neuvedomil som si, ako som bol sám až kým som nebol.Je to taká úľava, keď veľká láska príde do cesty , po rokoch života bez nej.
Aby nebolo pochýb o tom, že všetky spojenia lásky sú stvorené pre seberovných. Niektoré väzby sú jednoducho praktické. Iné sú slepo zakorenené v patologických a starých traumách .Stále ešte iné sú možnosti liečenia a majúc základné potreby sa konečne stretávajú .
A niektoré majú mystickú kvalitu od prvého stretnutia. Čistú a jednoduchú. Jasnú od prvého výdychu. Nepochybne posvätnú. A Boh stúpa na krídlach ich lásky. Toto je, ako sa časové a nadčasové stáva nerozoznateľné – keď sa láska stretáva s Bohom hlboko v srdci vnútorného chrámu. (~ Z novej knihy o Láske . v procese)
Je až šokujúce a zarážajúce precitnutie toho, ako človek doteraz žil a čo všetko vybudoval, uvedomujúc si celú tú hodnotu matérie, ale aj ľudských životov detí, súčastného partnera s ktorými už má svoj život zviazaný a životnej láske na druhej strane. Uvedomujúc si, že to čo žil doteraz bol akoby omyl alebo len náhrada toho, čo by mal s tou láskou, ktorá pred ním zrazu stojí. Obrovský šok a strach, priznať si zrazu, že vo vašom srdci doteraz tá láska jednoducho nebola a to, čo bolo sa ani neodvažujete pomenovať alebo zhodnotiť, lebo sa to nedá hmhm.
Vaše srdce je zrazu čisté ako priehľadné jazero a mozog v obrovskom existenčnom šoku z toho, čo sa práve robí hmhm Všetky tie dogmy spoločnosti a náboženstva, rodiny, priateľov a príbuzných, ktorý nás chcú mať pod kontrolou , využívajúc na to také krehké veci ako sú deti a práca, súčastný partner a majetok , to čo sme volali domovom, obrovské kvantum istoty oproti krehkosti jednej lásky, ktorá zrazu pred vami stojí a šokujúco pozerá na vás, uvedomujúc si to isté v jej živote hmhm Prečítaj zvyšok tohto článku
Máj je piaty mesiac gregoriánskeho kalendára v roku. Má 31 dní.V starom rímskom kalendári bol tento mesiac zasvätený bohyni Maji (lat. Flos – kvet), preto s a v tento mesiac oslavoval aj jeden z veľkých rímskych sviatkov – ”floralie”.
Piaty mesiac v roku. Názov sa odvádza z mena italskej bohyne Maia,dcéry boha Faunusa a nevernej manželky boha Vulkána (neskoršie sa ju identifikovalo s gréckou Maia).
„Classical Dictionary“ (J. Lampriére) pod titulkou Maia, spomína dcéru boha Atlasa a Pleoiny, matku boha Merkúra a Jupitera, ktorá bola jednou z hviezd Plejád (Kuriatká), v súhvezdí byka, vlastne bola tam, medzi siedmymi setrami najjasnejšou. Na jej počesť sa v st. Ríme poriadali aj slávnosti. V prvý deň jej mesiaca, 1. mája. Rimania slávili popud pôžitka a radosti. 1. mája sa obyvatelia Rímu vybrali do mesta Ostia, lebo tam sa poriadali ústredné slávnosti. Ako obyvatelia prichádzali do mesta, hneď sa ich vítalo a zdobilo vencami kvetov. Vstupné brány do každého domu mesta boli vyzdobené vencami, kyticami a halúzkami z rozkvitnutých stromov. Na týchto halúzkach boli ovešané darčeky s ovocím a koláčmi. Prečítaj zvyšok tohto článku
Revoluce, která přichází je revolucí LÁSKY – nemám teď na mysli sexuální revoluci šedesátých let, i když právě ta byla jednou z fází projevu manifestující se Bohyně, která se začala probouzet už v hlubokém středověku, tedy před mnoha staletími. Středověk, který potlačil ženskou sílu svým příslovečným „temným“ způsobem, nemohl trvat věčně – tak, jako ani žádné z následujících období, během nichž tato síla rostla a postupně bortila vše, co ji brzdilo a blokovalo. Je to především způsob masového ovládnutí mysli, které přináší ono „potlačení“. ŹENSKÁ ENERGIE reprezentuje takzvanou „ženskou část Boha“ – nazýváme ji často i Bohyní, Marií Magdalenou, Isis a podobně …
Tato nádherná ženská energie se vztahuje k té mužské stejně, jako se vztahuje voda k ohni …
Tato energie není vodou v pravém smyslu, ale na Zemi ji voda reprezentuje.
Je čirá jako křišťál, je poddajná, přitahující, koncentrující se sama v sobě.
Je atraktivní ve smyslu ” přitažlivosti “- má tedy magnetické a gravitační účinky (její projevem je gravitace). To, čemu říkáme „černé díry“ vesmíru jsou projevy této energie, energie, která k sobě přitahuje světlo (mužskou energii), pohlcuje ho a tančí s ním v „konečném objetí“…
A právě díky této její kvalitě, vlastnosti – z její schopnosti přijmout do sebe a pohltit světlo – jsme ji začali démonizovat: přiřadili jsme jí „negativní“ a démonické vlastnosti: to nám umožnilo vyhlásit jí válku, potlačit a likvidovat její moc a vliv a blokovat ji. A středověk je příkladem této „blokace“. Trval by snad navěky, kdyby Vlna Času nepostupovala i navzdory vůli manipulátorů a vládců lidské mysli na své cestě Stvořením. Vlna Času /Časoprostoru/ pokračuje na své cestě Stvořením vytrvale a nezadržitelně – není síly, která by ji zastavila. Samotný Časoprostor je vtahován touto „ženskou“ energií, jinými slovy „černou dírou“. Vypadá to tak, že je to spíše síla této přitažlivosti /atrakce/, která vyvolává explozi /třeba i na Slunci/ a způsobuje „rychlost světla“. Nasávání gravitačními silami Kosmu je tak mohutné, že explozivní síla Světla, kterou jsme až doposud považovali za „největší sílu“, při ní ztrácí svou dominanci. V mikrokosmu jde o přitahování spermie vajíčkem, v makrokosmu o přitahování světla černou dírou. Černá díra se svou supergravitací způsobuje „ohyb“ původně lineárního „vystřeleného“ paprsku světla a tedy samotného Časoprostoru. Časoprostor se pak stáčí v ramenou Galaxií do jejich Středu – do Černé Díry, která udržuje celou Galaxii „pohromadě“…
Ale pojďme trochu blíž do našeho „lidského světa“ – v našem lidském a pozemském světě se tyto dvě základní energie projevují jako sexuální polarita – polarita muže a ženy. Myšlenkové vzorce chování a lidské morálky měly za úkol ovládnout a regulovat obrovskou sílu ženské, přitažlivé energie. Prečítaj zvyšok tohto článku
. Ja som až príliš ponorená už v písaní tretieho dielu a kniha nie je taká priamočiara ako Voľný pád, takže som možno neprezradila všetko, čo som prezradiť mala.)Momentálny stav je, že kniha má neučesaných 275 strán formátu A5, bude brožovaná a bude preto stáť pravdepodobne o niečo viac ako Voľný pád. Kalkuláciu mi ešte len urobia; keď ju budem vedieť, zverejním. Prečítaj zvyšok tohto článku
elizabethin - Snívajme sen o Raji na Zemi 