elizabethin – Snívajme sen o Raji na Zemi

Kurt Tepperwein – Zákon reality

Posted by elizabethin na 14. marca 2013

397074_334985476521527_1524477509_n 

Když se snažíme měnit svět podle svých přání a snů, často slyšíme: Nebuď takový snílek, musíš být přece realista! Jak můžeme uskutečnit své sny a zároveň být realističtí? Sny se přece nedají realizovat nikde jinde než právě v realitě. Jak se tedy sny stávají realitou?

Věda ukázala, že člověk nevnímá to, co tu je, nýbrž to, o čem se on domnívá, že tu je. Každý nosí své brýle, skrze něž vnímá svět jinak. Nevidíme očima, nýbrž ve skutečnosti mozkem.

Oko totiž mozku zprostředkovává jen signály přijatých světelných vjemů. Teprve v mozku jsou tyto podněty zpracovávány na barvy a tvary a interpretovány.

Ve skutečnosti tedy neexistuje ani světlo, ani barva, nýbrž pouze energie různých vibrací. V podstatě bychom mohli klidně říct, že realita sama o sobě neexistuje. Vzniká teprve naším „překladem“, tím, jak „interpretujeme“ vibrace. Realita je také ale zdáním jen zdánlivě.

Jakmile se zabýváme skutečností za tímto zdáním, musíme se připravit na to, že vstoupíme do úplně jiného světa. V tomto novém světě zjistíme, že stvoření v každém okamžiku začíná „v hlavě“ a že každý si svou realitu sám vymýšlí neboli „tvoří“. To současně ukazuje jednota hmoty, ducha a skutečnosti.

Přesto je realita mnohem víc než jenom zdáním. To nám ukazuje i moudrost řeči.

Slovo „realita“ obsahuje slabiky re a al. Re nebo ra bylo ve starém Egyptě označení slunečního boha, platilo jako symbol zdroje energie, vibrace, světla. Al poukazuje na univerzum, na celek. Slovo realita tedy znamená „celek“ neboli „všechno je energie různých vibrací“. To je realita.

V bibli, v knize Genesis, se píše: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. „Na počátku“ tam ale nestojí. Originál zní: berašt. Be znamená „v“ a raš „hlava“. Správný překlad by tedy měl znít: „V hlavě stvořil Bůh nebe a zemi.“

Na jiném místě se píše: Na počátku bylo slovo. Originál zní: „Na počátku bylo logos.“ To sice znamená také slovo, ale v první řadě je to myšlenka. Správně by tedy mělo být: „Na počátku byla myšlenka.“

Realita tedy vzniká v hlavě, je produktem myšlenky a projevuje se ve vnějším světě.

 Bylo by ale iluzí myslet si, že iluze je iluze. To, co velcí mudrci světa nazývali „májou“ neboli klamem, iluzí, neznamená, že to neexistuje. Znamená to jen, že zdání není tím, čím se zdá být (realita), a že za iluzí najdeme skutečnost, ba dokonce že samo zdání sestává z reality.

Ve skutečnosti je všechno skutečnost, jen se to ukazuje jiné, než to je. Ve skutečnosti existuje jen jedna skutečnost a všechno, co je, je projevem této jedné skutečnosti.

Iluze a skutečnost jsou ve skutečnosti totéž, neboť každý projev skutečnosti je iluze, přesto ale přitom zůstává stále onou jednou skutečností. Iluze je „inkarnace skutečnosti“, která se stala realitou. Iluze projevů dává „neměnitelné skutečnosti“ možnost zdánlivé proměny. Podívej se na iluzi a uvidíš skutečnost. To znamená ponoření se do světa opravdového bytí.

Jenže i z iluze (reality) vznikají iluze (iluze reality). Tak vzniká z iluze bytí iluze ega. Jakmile žijeme v jedné iluzi, která nepochází bezprostředně ze skutečnosti, vzniká trápení, protože jsme se příliš vzdálili od své skutečnosti a musíme se vrátit zpět k původní hře. Ve skutečnosti jsme věčná existence, která se projevuje jako čisté bytí bez jakýchkoliv vlastností. Toto bytí si v každé inkarnaci ze svých dosavadních zkušeností a vtištěných vzorců okolí vytváří konkrétní osobnost a identifikací s ní přejímá ty vlastnosti, které se jí jeví potřebné a užitečné pro cestu k vlastní dokonalosti.

Existuje „univerzální vědomí“, které se nachází v permanentním procesu uvědomování, neustálé evoluci, která vede od nevědomé k vědomé dokonalosti bytí. Každý z nás k tomuto uvědomovacímu procesu přispívá každou svou myšlenkou, každým poznatkem. Také náš rozum ještě nenašel svůj pravý úkol a je též v neustálé evoluci. To ukazuje skutečnost, že využíváme pouhých asi 15 procent mozkové kapacity. Zbývajících 85 procent ještě čeká na svůj pravý úkol.

Úkol, který teď máme bezprostředně před sebou, spočívá v tom neustále a vědomě nově vytvářet realitu v permanentním procesu tvoření. Měřítkem budoucnosti už není realita, nýbrž ideál, dokonalost. Realita bude v tomto směru neustále nově určována.

Uvědomme si tedy ještě jednou důležitý rozdíl mezi skutečností a realitou. To je Zákon reality: Realita je to, co bylo stvořeno, skutečnost je to, co vytváří. To znamená, že budoucí ideál určuje realitu současnosti.

Od již k ještě ne

Musíme se osvobodit z „vězení daností“ a naučit se vnímat realitu jako přechodný stav stvoření, který jen čeká na to, až bude ještě lépe přizpůsoben dokonalosti.

Takzvané „skutečnosti“ budou stále méně důležité, protože jsou jen přechodnými zastávkami na cestě k tomu opravdovému.

Stále důležitější přitom ale bude moc myšlení, neboť realita není jednoduchá, je přivolána tím, že v ni uvěříme. Přitom není důležité, jak nepravděpodobná se ta vysněná realita jeví, neboť všechno je možné stejnou měrou. Známé úsloví ostatně říká: „Buď realistický, věř v nemožné!“

Určitým způsobem „vhledu“ se můžeme naučit poznat v realitě přítomnosti dokonalost budoucnosti, stejně jako sochař už vidí v kusu kamene „čekající“ sochu. Tento pohled se smyslem pro podstatné, poznání skutečnosti za zdáním, je třeba trénovat a učinit z něho stálý zvyk.

Rozum přitom překračuje své vlastní hranice a učí se, že ještě ne je větší a důležitější skutečností než již. To je mentální vlast pro racio budoucnosti, které je nutně zapotřebí již v přítomnosti. Vzniká tak jakési supra-vědomí, které je v neustálém spojení s univerzálním vědomím.

Přitom se rozpouští i „interpretátor“ reality, který je kdesi v nás a neustále ono „již“ posuzuje. Tento náš „vnitřní soudce“ zmizí, protože už nebude zapotřebí úsudku o přítomnosti, a náš pohled se již zaměří na „ještě ne“. Naše vlastní osobnost bude pak transparentní stejnou měrou, jakou zaměřujeme svůj pohled na „ještě ne“ jakožto na tu pravou skutečnost. Ono „nyní“ se stane přechodným stavem k dokonalosti. Není ale dobré o dokonalost usilovat příliš rychle, neboť je to cíl, který nám umožní vědomě prožívat každý vývojový krok. Nesnažme se popohánět události, nýbrž si vychutnávejme každý okamžitý stav dokonalé reality.

Dokonalost je jen jedna z kdykoliv dosažitelných možností, jak cokoliv nechat, aby se projevilo v realitě. Je to poslední krok, poté co jsme vyčerpali všechny ostatní možnosti, které nás zajímaly. Naše vědomí tím získá schopnosti, které do té doby nemělo.

Přitom také zjistíme, že čas není iluze, nýbrž duše evoluce. Skutečnost je bezčasová, ale životní prostor duše je neustále se proměňující realita.

Vědění má na této cestě také jen omezenou hodnotu, neboť se zabývá stále jen tím, co již je, a méně již tím, co je mnohem důležitější, totiž oním „ještě ne“. Vědění není v pravém slova smyslu pravdivé, neboť se zabývá něčím, co zanikne okamžitě, jakmile to nastane. Snažíme se podruhé sníst plody ze „stromu poznání“ a stát se věčnými spolustvořiteli univerza. Propuštění interpretátora a soudce v nás je tak důležité také proto, že soudce zajišťuje, aby z racia bylo zpracováno pouze to, co do značné míry souhlasí s již poznaným věděním. Všechno, co je opravdu nové, je prostě odsunuto a nevnímáno. Propuštění soudce vede k zásadní „funkční reorganizaci racia“. Je to krok od lineárního myšlení přes holistické až k univerzálnímu.

Skutečná realita tedy není hmota, nýbrž energie, která na základě rozličných vibrací umožňuje „projevení se“ různých forem ve vnějším světě.

Prapůvodcem reality je ale duch, který onu realitu „vymýšlí“. Proto jsou právě snílci těmi pravými realisty. A „realisté“ jsou lidmi včerejška, kteří se při řízení auta místo dopředu dívají jen do zpětného zrcátka.

Naše myšlenky jsou energie, které svými vibracemi vytvářejí události ve vnějším světě anebo je mění. Myšlenky tedy nejsou něco, co se odehrává jen v naší hlavě, nýbrž veškeré stvoření „v naší hlavě“ vzniká a stává se REALITOU.

Protože každá myšlenka má energetický potenciál, má také tendenci se uskutečnit. Čím větší je přitom potenciál myšlenek, tím mocněji se prosadí i proti odporu zvenčí. Všechno, co si myslíte nebo jste si kdy pomysleli, zůstává zachováno, nic se neztrácí, všechno se k vám vrátí: jako zážitek, situace nebo okolnost. Energie se totiž nikdy neztratí, naopak, hledá si stejně jako horský potůček cestu do reality.

V důsledku toho neexistuje nespravedlnost, neboť se vám může vrátit jedině to, co jste předtím vědomě nebo spíš nevědomě vyslali. Jste dokonce původcem každé příhody, která se vám přihodí.

Realitu lze tedy duchem kdykoliv svobodně určit. Existuje nekonečně mnoho možností, mnoho „filmů“, ale jen jeden videorekordér. Musíte se proto rozhodnout, co chcete nechat projevit v realitě, a měli byste to udělat vědomě.

Můžeme tedy říci, že realita vzniká „cílenou energií“ a myšlenky jsou tvořiteli reality vytvářející skutečnost a zaměřené na cíl. Proces stvoření tak probíhá v každém okamžiku, neboť myslet nepřestáváme ani na okamžik!

Každý člověk disponuje omezenou i neomezenou inteligencí a je jen na něm, kterou z nich použije, zda svůj omezený, a tím i omezující intelekt, nebo svou potenciální neomezenou univerzální inteligenci. Je pochopitelné, že omezeným myšlením nemůžeme vyřešit úkoly neomezeného života. Je proto nezbytné, abychom se konečně probudili k vědomí a začali používat svůj neomezený potenciál k tvoření.

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: