Kurt Tepperwein – Sloboda v Partnerstve
Posted by elizabethin na 4. januára 2016
Mnoho lidí se domnívá, že pojmy svoboda a partnerský vztah spolu neladí.
Buď jsme sami a jdeme si vlastní cestou, nebo žijeme s partnerem a pak musíme dělat kompromisy.
Někteří lidé dokonce ani nejsou ochotni žít v partnerském vztahu, protože nechtějí dělat kompromisy.
Raději dělají vždy jen to, co chtějí, a každému chtějí dopřát totéž. Proti známostem nenamítají nic, ale když začne vznikat vážnější vztah, hned zatroubí na ústup. Raději se vzdají i příjemných stránek, než aby se zřekli svobody.
Rozhodnutí v nějakém vztahu, zda děti ano či ne, ovlivňuje aspekt svobody docela podstatně. Mnoho lidí odradí představa povinností, které s tím jsou nutně spojeny.
Jiní se zase bojí, že budou citově závislí. Mají strach, že když se partnerovi příliš otevřou a oddají, budou zranitelní.
A nechat se zraňovat, to přece nechtějí. Cítí se závislí. Dokud jsou milováni, je všechno v pořádku.
Ale co se stane, když se partnerovy city změní a nebude chtít ve vztahu pokračovat.
Ze strachu ze zklamání a ublížení si takovou závislost nedovolí a raději zůstanou svobodní.
Většina lidí však přitom zapomíná, že vlastně sami dělají také kompromis. Na jedné straně cítí potřebu naplněného partnerského vztahu, na druhé straně se ho bojí. Snaží se dostát oběma emocím. Jenže čím více se bojí, tím méně jsou ochotni pustit se do partnerského vztahu. Myslí si, že jsou svobodní, ale do toho mají daleko.
Dokud partnera nějakým způsobem potřebujeme, budeme žít v tomto kompromisu. Řešení pro tento problém a svobodu, jež je s tím spjata, je v nezávislosti.
Teprve když poznáme, že náš partner jen odráží to, co beztak v sobě neseme, potřeba ustane. Pak skončí i všechny hádky a konflikty, které měly svůj počátek v našich očekáváních.
Ten druhý může konečně být takový, jaký skutečně je. Můžeme mu dát svobodu a na oplátku získat svou.
Když už toho druhého nebudeme potřebovat, aby zakryl naše mezery a tišil naše potřeby, pak teprve dokážeme partnerský vztah opravdu vychutnat.
Těšíme se na každý společný okamžik a nestaráme se, jestli zítřek bude právě tak pěkný jako dnešek. Teď jsme konečně svobodní a můžeme se kdykoli rozhodnout, co chceme dělat.
Zvenčí to může vypadat jako kompromis, protože třeba živíme celou rodinu a zdá se, že jsme všechno možné jen ne svobodní, ale vnitřně svobodní jsme.
Těšíme se z každé chvilky, ale nepotřebujeme ji. Rozhodli jsme se svobodně a kdykoli se můžeme rozhodnout zase jinak.
Pokud se partnerským problémům nebudeme vyhýbat, pak nás přivedou právě k této svobodě.
Každý konflikt nás přivede o kousíček blíž k této svobodě. Partnerský vztah nám tak opět pomáhá poznat, čím skutečně jsme: zcela svobodné bytosti.
Pridaj komentár