elizabethin – Snívajme sen o Raji na Zemi

Hranice v práci

Posted by elizabethin na 11. január 2015

54043264248054464_fh7UoYF6_f

Od hranic se odvíjí naše identita. Hranice určují, co jsem a co nejsem. Naše práce je součástí naší identity tím, že souvisí s naším konkrétním obdarováním a používáním těchto darů v dané společnosti. Někteří lidé nejsou schopni nalézt svou pravou pracovní identitu. Přecházejí z jedné práce do druhé, ale nikde nenalézají, s čím by se opravdu mohli ztotožnit. Tito lidé nejsou schopni přihlásit se ke svým vlastním obdarováním, potřebám, touhám a snům, protože nedokážou stanovit hranice tomu, jak je definují druzí a co od nich očekávají. Stává se to lidem, kteří se neoddělili od rodiny, kde vyrůstali.

Nemají ve vztahu s otcem nebo matkou tak dobré hranice, aby si sami určili, kým jsou. Vaše hranice musí být tak pevné, aby vás druzí nemohli určovat. Měli byste mít od sebe realistické očekávání, založené na tom, kým jste, na vašem Já. Odolávejte tomu, co od vás čekají druzí. Odhadněte své schopnosti, talent a své omezení.

Pokud jste obtíženi povinnostmi někoho jiného a vyvolává to ve vás zlobu, je třeba, abyste přijali odpovědnost za své pocity, tedy za sebe. Pak je třeba, abyste jednali odpovědně vůči svému kolegovi. Běžte za ním a vysvětlete mu svou situaci. Když vás požádá o něco, co nemáte na starosti, řekněte “ne”. Pokud se kvůli tomu na vás rozzlobí, buďte ve svých hranicích pevní a vciťte se do jeho hněvu. Neoplácejte mu to vaším hněvem. Bojovat s hněvem pomocí hněvu znamená uvíznout v jeho vlastních způsobech. Zachovejte si citový odstup a řekněte: “Je mi líto, jestli tě to štve. Ale já tuhle práci na starosti nemám. Doufám, že si s tím nějak poradíš.“

Když se s vámi dál bude dohadovat, řekněte mu, že se o tom dál bavit nebudete, může vás vyhledat, až bude ochoten mluvit o něčem jiném. Nenechte se chytit do pasti ospravedlňování, proč tu práci za něj nemůžete dělat. Nikomu nejste povinni vysvětlovat, proč nebudete dělat to, co není vaše odpovědnost. Mnozí lidé s přílišným smyslem pro odpovědnost, kteří pracují vedle nedostatečně odpovědných lidí, nesou důsledky za své kolegy. Protože překrývají jejich chyby nebo je vytahují z problémů, nemohou mít ze své práce nebo ze vztahů s nimi radost. To, že nemají dostatečně pevné hranice, jim ubližuje a také to dotyčnému člověku brání v růstu. Pokud váš odpovědný kolega mimořádně potřebuje nějakou pomoc, je to něco jiného.

Laura nastoupila do práce na částečný úvazek. Když byla druhý den v práci, zadal jsem jí hromadu věcí, které měla vyřídit. Asi za 10 minut za mnou přišla a řekla, že jsem si to špatně spočítal, že jsem si ji najal na 20 hodin týdně, a právě jsem ji zadal asi 40hodin práce a zeptala se mě:“Kterých 20 hodin mám udělat?“ Měla pravdu, byl to můj problém. Špatně jsem odhadl své pracovní vytížení. Laura mi řekla něco jako „Tvoje špatné plánování pro mě neznamená výjimečný stav“. Mnozí vedoucí nemají takové štěstí. Jejich zaměstnanci přebírají odpovědnost za jejichnedostatečné plánování a nikdy jim nenastaví hranice. Tito vedoucí nejsou nuceni podívat se na své nedostatečné hranice, až je nakonec příliš pozdě a oni přicházejí o dobrého pracovníka, protože ho nechali vyčerpat nebo vyhořet. Potřebují jasné hranice, ale mnozí zaměstnanci mají strach stanovit je jako Laura, protože potřebují práci nebo se bojí nesouhlasu. Jestli je to váš případ, jste zajatci své práce. Jste otroci a nikoli zaměstnanci s pracovní smlouvou.

Pokud tento problém chcete vyřešit, sepište si úkoly, které máte vykonat na příští měsíc. Požádejte svého vedoucího, aby tyto úkoly seřadil podle důležitosti. Pokud chce, aby byly vykonány všechny úkoly a to by trvalo déle než je vaše pracovní doba, řekněte, že to nestihnete. Řešení nechte na něm, může si třeba na přechodnou dobu sehnat někoho, kdo mu pomůže. Pokud i nadále bude mít váš nadřízený nerozumné požadavky, běžte za ním třeba s dalšími kolegy (je dobré mít s sebou podporu) nebo si promluvte s kompetentním člověkem. Pokud to bude pokračovat, můžete si najít jinou práci. Ať již uděláte cokoli, pamatujte si, že vaše pracovní přetížení je váš problém. Pokud vás vaše práce dohání k šílenství, je třeba, abyste s tím něco dělali. Přiznejte se ke svému problému. Přestaňte být obětí situace, kdy jste zneužíváni, a stanovte určité meze.

Určete hranice sami sobě, kolik času a energie máte, a podle toho si rozvrhněte práci. Buďte si vědomi toho, co můžete udělat, kdo to může udělat, a všemu ostatnímu říkejte “ne”. Učte se znát své meze. Řeknete svému šéfovi: “Dnes dělám A. B budu moci dělat ve středu. Je to tak v pořádku, nebo mám znovu promyslet, na čem teď mám pracovat?“ Efektivní pracovníci dělají dvojí: snaží se odvést výbornou práci a svůj čas věnují těm nejdůležitějším věcem. Mnozí lidé dělají výbornou práci, ale nechávají se odvádět nedůležitými věcmi. Mají dojem, že dělají spoustu práce, ale jejich šéf je rozčílený, protože se neplní základní cíle. Potom se cítí zneuznaní a jsou rozmrzelí, protože vynaložili tolik úsilí. Pracovali pilně, ale nestanovili hranice, čemu budou věnovat svůj čas, skutečně důležitým věcem se nedostalo jejich pozornosti. Říkejte ne tomu, co není důležité, a také sklonu dělat méně, než je ve vašich silách.

Kromě odmítání nedůležitého je také třeba, abyste si vytvořili plán, jak dosahovat důležitějších věcí. Uvědomte si své meze a dbejte na to, aby vaše práce nezačala ovládat váš život. Pokud se zavážete, že práci budete věnovat jen určitý počet hodin týdně, budete tyto hodiny trávit s větší moudrostí. Pokud si myslíte, že váš čas je neomezený, můžete říkat “ano” všemu. Prezident jedné společnosti se rozhodl, že bude trávit jen 40 hodin týdně v práci. Nejdřív s tím měl skutečné problémy, protože nebyl zvyklý na tak přesné plánování času a povinností. Když si však uvědomil, že má jen tolik času, postupně ho začal využívat moudřeji.

Máte moc změnit pouze sebe. Jiného člověka měnit nemůžete. Když jako problém, který je třeba napravit, vidíte druhého člověka, dáváte mu moc nad sebou a nad svou pohodou. Protože změnit druhého člověka nemůžete, jste bezmocní. Problém pociťujete vy, a jedině vy ho máte moc vyřešit. Můžete se zaměřit pouze na změnu svých reakcí vůči tomuto člověku. Stres často vzniká tehdy, když pracujeme s někým nebo pro někoho, kdo jepřehnaně kritický. Lidé pak uvíznou v pasti, kdy se buď snaží nad kritickým člověkem zvítězit, což se nemůže nikdy podařit, nebo mu dovolí podnítit je k hněvu. Někteří lidé si kritiku ukládají ve svém nitru a svůj hněv obracejí na sebe. Všechny tyto reakce vypovídají o neschopnosti udržet si od kritizujícího člověka odstup a zachovat si hranice.

Nechte kritické lidi být takovými, jakými jsou, ale udržte si od nich odstup a nepřebírejte jejich názor na vás. Ověřte si, že sami sebe opravdu vnímáte přesněji než oni, a pak s nimi ve svém nitru nesouhlaste. Nejdřív mu řekněte, jak jeho postoj a jeho vliv na vás vnímáte. Bude-li moudrý, vyslechne vás. Pokud ne a jeho postoj působí rušivě i na ostatní, můžete za ním jít spolu s dalšími lidmi. Pokud nepřistoupí na změnu, můžete mu říci, že si nepřejete s ním mluvit, dokud se svým postojem něco neudělá.

Důležité je mít na paměti, že ho nemůžete ovládat, ale můžete se rozhodnout svým fyzickým a emocionálním odstupem omezit, do jaké míry se mu budete vystavovat. To je sebeovládání. Vyhýbejte se snaze získat od takového člověka ocenění. Nikdy to nebude fungovat a jenom budete cítit jeho nadvládu. A také se vyhýbejte dohadování a diskuzi s ním. Nikdy v nic nevyhrajete. Když si budete myslet, že ho změníte, a necháte se od něho vtáhnout do jeho hry, koledujete si o problémy. Zachovejte si odstup. Chraňte své hranice. Nenechte se zatáhnout do jeho hry.

 

Pokud obtížně vycházíte se svými nadřízenými, možná se jedná o to, že v přítomnosti prožíváte pocity, které ve skutečnosti patří k nějaké nevyřešené situaci z minulosti. Můžete začít jednat nepřiměřeně k dané situaci. Dejme tomu, že vás váš nadřízený požádá, abyste dělali něco jinak. Okamžitě máte z toho špatný pocit. Říkáte si: “Myslí si, že nikdy neudělám nic správně. Já mu ukážu.“ Vaše pocity jsou velmi silné. V této situaci se začnete chovat naprosto stejně jako ve vztahu k rodiči. To nikdy nemůže fungovat. Stává se z vás zaměstnané dítě. Převezměte odpovědnost za svůj přenos. Když zjistíte, že máte vůči někomu přehnané reakce, udělejte si čas a podívejte se do svého nitra, zda vám tyto pocity nejsou povědomé. Nepřipomíná vám ten člověk někoho z minulosti? Nejednal s vámi otec nebo matka podobně? Jste odpovědni za to, že se s těmito pocity vypořádáte. Dokud se nepostavíte tváří v tvář svým vlastním pocitům, nemůžete vidět ani to, jací jsou ve skutečnosti ostatní. Díváte se na ně skrze své vlastní deformace, skrze své vlastní nedořešené situace. Když druhé vidíte jasně a bez přenosu, poznáte, jak s nimi máte jednat. Pokud v sobě máte zvýšený pocit soutěžení, může to být nedořešená sourozenecká rivalita.

 

Lidé stále více přicházejí na pracoviště s přáním, aby jejich podnik byl rodinou. Lidé tu u svých kolegů hledají emocionální podporu, kterou dříve poskytovala rodina. Tento nedostatek hranic mezi osobním a pracovním životem s sebou přináší celou řadu těžkostí. Pracoviště by člověku ideálně mělo poskytovat oporu, bezpečí a péči, měla by mu pomáhat učit se, zdokonalovat se a plnit pracovní úkoly. Problém vzniká, když někdo chce, aby mu práce dávala to, co mu neposkytli rodiče: prvotní výchovnou péči, vztah, sebeúctu a uznání. K tomu ani běžná pracovní náplň zaměstnance určena není. Práce od člověka očekává chování dospělého, zatímco ten chce, aby byly uspokojeny jeho potřeby z dětství. Tato odlišná očekávání se budou střetávat. K uzdravení dochází tehdy, kdy se člověk přihlásí ke svým nenaplněným potřebám z dětství a dá je do pořádku. Práce obnáší určitá očekávání a jejich plnění se od vás bude požadovat, aniž by vám kdokoli cokoli dával, protože za svou práci jste placeni. Nikdo není vám povinen poskytovat vám emocionální podporu, kterou potřebujete. Zapojte se do podpůrných skupin, které vám pomohou vyrůst z vašich citových zranění a citových potřeb a tak se pak můžete zapojit do dospělého světa, který má dospělé očekávání. Nechte si své vztahové potřeby naplňovat mimo práci, protože pak budete moci podávat co nejlepší výkon. Udržujte si své hranice, chraňte své zraněná místa před pracovištěm, které není určeno k jejich uzdravení, ale také může neúmyslně zraňovat.

Snažte se pracovní problémy pochopit a přímo se jim postavit, aby práce emocionálně neovládala váš život. Zjistěte příčinu a pokuste se přijít na to, proč vás vaše úspěchy a neúspěchy v práci dokážou pozvednout nebo srazit k zemi. Dbejte o to, aby práce, která není hotová, nezasahovala do osobního života. Stanovte si u mimořádných projektů určité meze. Jeden podnik přikládá rodině takovou hodnotu, že svým zaměstnancům za přesčas sráží určitou částku ze mzdy. Majitelé tohoto podniku chtějí, aby zaměstnanci stanovili své práci meze a byli doma se svou rodinou.

Poznatky z knihy Hranice – Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend

2 odpovedí to “Hranice v práci”

  1. Femmelin said

    Heskej článok🙂

  2. Majka said

    ja veľmi rada posúvam hranice a najmä keď vám každý tvrdí že to nejde a ono to ide vždy keď sa chce

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: