elizabethin – Snívajme sen o Raji na Zemi

Odpustenie …

Posted by elizabethin na 30. jún 2013

944460_10151682764950865_1733309064_nOdpuštění znamená vzdát se – nechat to být; mít strpení – zdržet se trestání; zapomenout – vypustit to z paměti; odpustit – vzdát se dluhu.

Vzdát se znamená začít nějaké to pletení, psaní, procházky k moři, něco se učit, dělat to, co tě posiluje a na čas odpoutá od problému.

Problém minulého zranění bude ženu obtěžovat méně, ujistí-li poraněnou duši, že jí nyní dá hojivý balzám a vypořádá se s tím, kdo to zranění způsobil později.

Mít strpení znamená dát té záležitosti odklad a sledovat, co to udělá.

Mít strpení znamená mít trpělivost, obrnit se proti tomu poslechnout emoce. Můžeš se zdržet trestajících výroků a nepřátelského chování.

Mít strpení znamená být velkomyslný, čímž se na věcech podílí z velké části i soucitění.

Zapomenout znamená upustit od události, netrvat na tom, aby zůstávala v popředí, ale spíše ji vystěhovat ze scény, nechat ji ustoupit do pozadí.

Znamená to odmítnout se na to rozvzpomínat a nechat určité věci v klidu, a tím začít žít v novém prostředí, vytvářet nový život a nové zkušenosti, nad kterými je třeba přemýšlet, a ne nad těmi starými.

Odpustit znamená ustat v přechovávání odporu v sobě, což zahrnuje jak odpuštění dluhu, tak upuštění od pomsty, kterou jsme si předsevzali.

Ty rozhodneš, o jakém dluhu nyní prohlásíš, že již nadále nemusí být splacen. Odpuštění je vrcholem vzdání se, strpení a zapomenutí. Neznamená to vzdát se své ochrany, ale svého chladu.

Hlubokou formou odpuštění je přestat toho druhého pomíjet, což zahrnuje přestat ignorovat nebo se chovat vůči té osobě chladně, povýšeně nebo s přetvářkou.

Pro duši je lepší časově určit limit a s lidmi, kteří mi způsobují potíže, se rozejít, než se chovat jako necitelný manekýn.

Odpuštění je tvůrčí čin. Můžeš odpustit, ale nedat více šancí, můžeš dát ještě několik šancí. Ty se rozhodni.

Jak člověk pozná, zda odpustil?

Máš tendenci cítit nad okolnostmi lítost, a ne vztek, máš tendenci osobu litovat, a ne se na ni zlobit. Zdá se, že již k tomu nemáš co říci. Chápeš utrpení, které přestupek zpočátku provázelo. Dáváš přednost zůstat již mimo to.

Na nic nečekáš. Nic nechceš. Nemáš kolem kotníků přivázáno z té doby nic, co by tě stále přitahovalo. Jsi volná, můžeš odejít. Možná, že sice nebudeš od té doby navždy štěstím bez sebe, ale zcela určitě od tohoto dne pro tebe začíná nová pohádka. Byl jednou jeden…

(zdroj: Ženy, které běhaly s vlky – Clarissa Pinkola Estés

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: