elizabethin – Snívajme sen o Raji na Zemi

Žena lev a Muž váhy

Posted by elizabethin na 28. august 2012

Je to pravda. Tento pár zjistí, že jejich vztah má větší šanci na přežití, po-kud zůstávají doma – ne každou noc, neblázněte – ale přinejmenším častěji, než chodí ven. Ať jsou jejich povahy jakkoli harmonické, příliš mnoho večírků může vytvořit důvody pro cokoli nepříjemného, od tření po zuřivost. Většina mužů Vah zbožňuje všechny společenské události, od ježdění na saních po pečení škeblí. Tohoto muže také přitahují vše-chny intelektuální sešlosti, jako jsou například schůze nadace kvůli zřízení nové školní knihovny nebo obědy v rámci volební kampaně jeho oblíbených politických kandidátů – zejména když náhodou on sám je tím kandidátem.Ani Lvice často neodmítá společenská pozvání. Nic nemiluje tolik jako pozornost a vzrušení, takže jakékoli velké nebo středně velké shro-máždění lidí jí dělá dobře. Je to věc čísel. Jen čísel. Čím více hostů, tím více možných lichotek. Každý muž Váhy má v sobě náznak playboye, každá žena Lev náznak playgirl. Řekla jsem “náznak”. Ne že by také neměli své lepší stránky; každý je schopen poctivé tvrdé práce. Ale při-znejme si to, nikdo z nich nebyl zrozen, aby žil navždy v divočině a za společníka měl pouze moudrou sovu.Neříkám, že musejí zůstat doma a číst každou noc Hobita.

Jde mi jen o to, že příliš mnoho večírků zvyšuje nebezpečí disharmonických akordů v symfonii jejich slunečních znamení. Jaké jsou problémy? Její žárlivost – jeho slabost pro ženy. Možná jsem to měla napsat obráceně. Nejdříve jeho slabost pro ženy. Pak její žárlivost. Koneckonců dívka Lev nežárlí bezdůvodně. Musí mít důvod. Tento muž ji jimi zásobí ve velkém počtu.Zdá se, že cosi v něm způsobuje, že se každá žena cítí jako Kleopatra. Skutečně to nemůže být definováno jinak než jako “charismatické … cosi”. (Viníkem je nejpravděpodobněji Venuše, vládnoucí planeta Vah.) Jeho vyrovnané kouzlo má tento zvláštní romantický účinek na ženské po-hlaví, i když vše, co říká, je pouze: “Podala byste mi salát, prosím?” Pokud snad nad salátem vyšle jeden milý úsměv, podavačce salátu se br-zy rozbuší srdce zájmem, a to rozhodně není situace, která by v jeho lví družce vyvolávala předení. To je situace, při níž se mohou objevit malé nalakované kočičí drápky – a škrábat! Pak je zde také problém s průvo-dem obdivujících mužů, kteří se točí kolem ní, když jdou spolu na procházku. Nedá se popřít, že je nepovzbuzuje svými žlutohnědými po-hledy a půvabnými způsoby, probleskujícím slunečním světlem v očích.

Ještě jednou – žárlivost je nebezpečí. Nikoli žárlivost muže Váhy na je-jí popularitu – ale naopak málo žárlivosti, což ji trápí.Většina mužů ve Váhách totiž věří, že žárlit je nespravedlivé. Dívají se na to ze dvou stran. Jaké má on právo ji kritizovat (myslí si) za její nevin-né flirtování na večírcích, když všechny ty podavačky salátu začnou natřásat své peří, jakmile on vstoupí do místnosti? Tato dobře míněná to-lerance jeho ženu Lva nepotěší, protože ona touží být trochou zdravé žárlivosti vyznamenávána. Každá žena ohnivého znamení tomu rozumí. Dokazuje to, že mu na ní záleží. Jestliže jediná odpověď, jakou dostane, zní – “Běž, prosím tě, a zatanči si s tím zajímavým lyžařským přeborní-kem, miláčku. Hovořím s touto milou sochařkou o řeckém umění. Představ si, tvoří lidská těla z mramoru. Není to strhující?” -, očima Lvi-ce proběhne nezkrocené varování, její královský úsměv ztuhne do kočičího ledu … a jestliže je on alespoň trochu citlivý (a chce si ji udržet), nebude marnit čas, přeruší tanec a řekne lyžaři, aby si šel vyčistit boty. Sa-mozřejmě že jsou chvíle, kdy se váhy tohoto muže trochu naklánějí a jeho obvykle veselé vlastnosti nejsou v pořádku. Pak se dokonce tak rozzlobí kvůli pozornosti jiných mužů vůči ní, že může jednomu z nich uštědřit i políček – ale tyto situace jsou výjimečné, nikoli pravidelné.

Naštěstí má tento muž lék na každou potíž způsobenou jejich spole-čenskostí. Jeho talent mírotvorce je nepopiratelný, dokonce i když boj, o kterém vyjednává, je boj s jeho vlastní ženou. Nějakým způsobem do-káže říci něco dojemného nebo sentimentálního a udělat něco vášnivého nebo roztomile bláznivého a nádherného. Udělá to tak mile, brouká k to-mu tak melodicky, že poraněná Lvice zapomene na své rány a roztaje … a je opět v jeho náručí. A láska získává další vítězství. Ve skutečnosti jsme to mohli předvídat. Je to vzorec 3-11, který má sem tam šanci na hád-ky, ale mnohem více příležitostí k usmířeni se.Když si dáme dobrý pozor, uvidíme, jak veřejní činitelé často jasně ukazují příslušnost ke svým slunečním znamením. Protože tato kniha je psána léta Páně 1978, můžeme si jako příklad vzít prezidenta Jimmyho Cartera a jeho ženu Rosalynn. On se narodil jako Váhy, ona jako Lev.

Na jedné straně Jimmy Carter věří, že cizoložství je špatné, rozhodně nepří-pustné pro dobrého manžela (nebo manželku, doufáme). Jeho opravdová láska k jeho Lvici je bezchybná. Je jí oddán, stále romanticky do ní zami-lovaný. Na druhé straně cítí, že nemá žádné právo soudit ty, kteří se cizoložství dopouštějí, protože on sám, jak řekl (v zoufalé snaze být čest-ný) – “měl ve svém srdci touhu po jiných ženách”.Na jedné straně upřímně sympatizuje s ženským hnutím – “Budu na-dále proti jakémukoli dodatku ústavy, který by změnil rozhodnuti Nejvyššího soudu o interrupcích.”

Na druhé straně o několik měsíců pozdě-ji veřejně prohlásil: “Nikdy jsem neřekl, že budu aktivně vystupovat proti možnému ústavnímu dodatku, který by se týkal interrupcí.” Jen se snažil být spravedlivý a vidět problém z obou stran! Feministky jistě skřípěly zuby a Rosalynn Carterová ho možná v soukromé džungli Bílého domu královsky potrestala. Díky své pozitivní veselosti a naprostému (opravdu myslím naprostému) optimismu mohl okamžitě odpovědět tisku na otázku, zda-li mají někdy s manželkou hádky nebo snad jen nedorozumění: “Nikdy. Absolutně nikdy. Máme tak dokonalé manželství, že je těžké si jen představit, že by se kdy vyskytlo cokoli negativního.” Ho-ho-hó! Taková dokonalost, taková nádherná rovnováha Venušiných vah, takový pro Váhy typický pohled skrze růžové brýle. (Taková malá milosrdná lež.)Právě tak jako je její manžel typický vyvažovač vah, je paní Cartero-vá typickou nezávislou ženou Lvem, usmívající se do fotoaparátů na prvním světovém feministickém kongresu v Texasu. Je jako každá jiná Lvice, která chce, aby se s ní počítalo jako s něčím víc než jen manželo-vým stínem. Zatímco se všeobecně povídalo o poznámkách jejího manžela o “touze po jiných ženách”, zatímco on se snažil být spravedlivý a nikoho neodsuzovat, ona zachovávala majestátní, povznesené mlčení.

Žádný novinář se neodvážil zeptat se této hrdé královny, co si myslí o ná-zoru svého muže na předmět “touhy” (zatímco zeptat se Střelce Betty Fordové by se rozhodně odvážili). Ani Lvice Rosalynn Carterová, ani Lvice Jacqueline Kennedyová-Onassisová by nikdy neodhalovaly své osobní pocity nebo životy před masami. Urozenost to zkrátka nedělá. Může se povídat o čemkoli, ale ony by se k povídačkám nikdy nesnížily natolik, aby je potvrdily či popřely. To je naprosto plebejské. Ať si pod-daní šeptají. Králové se do takových přízemních věcí nezapojí.Muž Váhy nemusí být prezidentem Spojených států, aby se dostal do horké kaše se ženou, kterou miluje. Její názory jsou jaksi méně katolické a méně kolísavé než jeho. Ona ví, v co věří, nemá problém s jasným definováním svých názorů a dokáže ji rozzlobit, když se ji její milenec Váhy snaží přimět, aby viděla, že nakonec jsou všechny věci koneckonců -stejné. Poddaní jsou rovni tomu, kdo jim láskyplně vládne a stará se o ně? Rovni svým vládcům? Jaký nesmysl ! Tento postoj je klasickým parado-xem v jejím liberálním přesvědčení, ale je možná lepší jí to nepřipomínat.Muž Váhy by měl přinášet své ženě Lvici příležitostné dárky, díky nimž se cítí veselá, spokojeně zbožňovaná. To je pro Lvici opravdu důle-žité, ať je operní hvězdou v Metropolitní nebo pasačkou mul kdesi vysoko v peruánských Andách. Má ráda dárky.

Umět vzbudit v ženě pocit oceně-ní, to je talent, kterého má muž Váhy dostatek (pokud nemá Ascendent či Měsíc v Panně nebo Kozorohu). Proto fyzické reakce mezi nimi mohou sahat od dokonale uspokojivých až po opojně rozjařené. Když cítí, že po ní muž touží a že je jí okouzlen, je schopna divoké vášně džungle. A její muž Váhy tak bude obdařen ženou, která miluje milování.Tento muž ovládaný Venuší ví, jak uvolnit její bohaté emoce: je třeba _jí slíbit přinejmenším Měsíc a všechny hvězdy. (Slunce ona nepotřebuje, je její už jejím zrozením.) S ním odhodí své povznesené způsoby mnohem snadněji než s většinou jiných mužů; proto jim jejich sexuální spojení při-nese vřelou a nádhernou blízkost. Dokonce i jejich spory dodají lesku jejich milování. On se jí může omluvit za to, že se jí dotkl jako okouzlu-jící Lord Essex – a ona mu může odpustit s laskavou milostí královny Alžběty. Ale on nesmí dopustit, aby se jeho myšlenky, zatímco ji miluje, nepřítomně potulovaly ve větru, ani se nesmí uprostřed vášně provinit vzdáleným pohledem, pro něj tak typickým (neboť je přece vzdušné zna-mení) – v jistém chvějivém momentu, kdy ona potřebuje vědět, že jeho mysl je plně zaměřena na ni – a jenom na ni.

Může být zmrazen jejím neočekávaně zlostným odmítnutím, odehnán do osamělého spánku se svými vzdálenými myšlenkami, zatímco ona bude ležet sama. Nebude hrát druhé housle – nebo dokonce druhou flétnu – v jeho snění s otevře-nýma očima! A zvláště ne v jeho snění se zavřenýma očima. Nebo v jeho kariéře. Ona je jednička. Vyplatilo by se mu, kdyby na to pamatoval. Jak-mile si všimne, že po tváři tohoto vzduchem utvářeného muže přebíhá zasněný, nepřítomný pohled, určitě ho požádá: “Řekni mi, na co myslíš. Právě teď.” (Slyšeli jste o zvědavosti a kočce? Nezapomeňte, ona je Vel-ká kočka.)”Víš naprosto přesně, na co j sem myslel, miláčku.” “Ne. Nevím. Řekni mi to.””Myslel jsem na krásný jarní den, který začal jako každý jiný. Pak jsem tě poprvé uviděl, a Slunce bylo jasnější než kdy předtím.”Ona se zamračí. “Bylo to v lednu. Když jsme se poprvé setkali, neby-lo jaro. Byla vichřice.” (Ted’ má on skutečně problém.)”Ano, ale jaro bylo docela blízko. Cítil jsem je ve vzduchu. To ty jsi způsobila, že se mu to zdálo jako jaro, takže takhle si to pamatuji. Někdy si myslím, že bys dokázala, aby ve sněhu kvetly hyacinty. Necháváš je růst v mém srdci, když je venku zima.” (Mile se usměje.)Ona se usměje, vzdychne … a smyslně protáhne … předouc jako ko-ťátko. Jeho kouzlo Vah opět triumfovalo.

zdroj – denne.sk

 

 

 

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: